Letošní prázdniny trávím na zlatých píscích...ovšem na Hořovicku. Jestli máte chatu, nebo barák, tak určitě víte, že jde o nekonečné stavební práce. V naší rodině je tato činnost velmi neoblíbená. V důsledku toho se každý projekt prodlužuje minimálně o 4 roky déle, než je běžné. Rok běží myšlenka v hlavě, 2 roky se o tom mluví a lehkým náznakem se to plánuje a čtvrtý rok se koná.
Letos přišly na řadu schody a terasa. Respektive přišly na řadu už rok minulý (nebo předminulý?). Tenkrát jsme tuto práci zadali místnímu floutkovi, který se dušoval, jak "v pohodě, to umim". Neuměl. Něco tu kutil asi 3 měsíce. Po téhle době bylo vidět, že fakt neumí. Tenkrát mí rodiče, omámeni myšlenkou- je jedno jak to bude, hlavně že to bude- ho nechali bláhově pokračovat a takhle to dopadlo:
Kdyby to nešlo poznat, tak tohle je prosím schod. Původně měl místo čela dřevo. To dřevo tam mělo dle našeho "stavitele" zůstat. Prý schod upevní a tak vůbec. Teď při bourání jsme zjistili, že tam to dřevo zůstat muselo, neb jinak by se ze schodu vyvalilo kolečko kamenů a schod by (sice značně stylově a moderně, ale dost nebezpečně) zůstal prostě viset ve vzduchu.
Taktéž lepení dlaždic nebylo úplně v pořádku. Ačkoliv jsme dotyčného upozorňovali, že pod dlaždicemi nejen, že jsou velké díry vidět pouhým okem i s mými 3 dioptriemi, ale dokonce pod nimi probíhá myška a my pak u stolu tipujeme, kudy vyběhně..prohodil něco o píp píp píp pražácích a že dlaždice lepí po celé délce. A my jsme asi úplně slepí.
Takže se koupila krásná nová míchačka na beton a do celé věci jsem se pustila já! (Záruka kvality, není liž pravda). Na odborné práce měření, hlazení, obkládání apod jsem si pozvala milého a já míchám beton. No může se zdát, že je to sranda, ale fakt není! Čtení návodu mě trochu vyděsilo..poté k tomu všemu mi milý začal vyprávěl, kolik lidí taková míchačku už zabila kvůli špatné zásuvce. Korunoval to historkou, jak znal jednoho, co míchal beton a cement - vyžralo mu to ruce až do kostí. Závěrečné poučení od něj, že se mi nesmí do míchajícího bubnu dostat lopata, protože pokud se tak stane, tak lopata se celá v bubnu roztočí a stane se z toho nebezpečné monstrum. Tak nad tímhle sem se pousmála. Nejsem přece debil.
Kolem 21:30 jsem zjistila, že debil jsem. Je fakt, že už ani vidět nebylo, svítili jsme si otevřením dokořán všech místností v dosahu míchačky, unavená jsem byla k smrti a na židli jsme měli hodiny a hlídali si 22 hodinu, aby na nás nevlítli sousedi. Samozřejmě na dobře míněnou radu- vypnout míchačku! jsem si v tu chvíli nevzpomněla a místo toho začla hystericky řvát "Pomoc!". Naštěstí pomoc přiběhla a lopatou jsem nedostala. Betonovací práce byly konečně ukončeny a teď se obkládá. Snad už brzo bude hotovo...po roce......
