Zobrazují se příspěvky se štítkemdiy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdiy. Zobrazit všechny příspěvky

16. 9. 2013

Jak na podsedák


Po dlouhé době přicházím s novým příspěvkem. Mé předsevzetí, že o prázdninách to bude díky volnu od školy jeden příspěvek za druhým, bere za své. Tentokrát mě v posledních 14 dnech postihlo stěhování.

Naposledy jsem se stěhovala ve 4 letech. Vlastně nestěhovala. Tenkrát to bylo bez práce. Pamatuju si, že jsem přišla už do vybaveného bytu a v šuplíku jsem měla schované omalovánky. Myslím, že obraz vodníka s velkými červenými tvářemi asi nikdy nezapomenu. Od té doby bláhově žiju v domnění, že stěhování je vlastně velká zábava. Jsem člověk tzv. organizátorský, tudíž představa, jak se nejen přehrabuji ve starých vzpomínkách, ale dokonce můžu vše pečlivě rovnat do popsaných krabic a zalepovat je prostě něco, co bych nejradši i zároveň oslavila.
Po tomto zážitku mě však nadšení lehce přešlo. Je pravda, že nás dost tlačil čas, takže místo pečlivě popsaných krabic se vše (tím myslím opravdu vše- od oblečení, přes dopisní sponky, po kuchyňské potřeby) házelo rychle do pytlů, nebo krabic ráno vyprosených od zelinářů v ulici. Bylo totiž nutné opustit plně vybavený byt včetně nářadí a asi milionu hřebíků a dalších kutilských serepetiček (V případě nouze jsem se aspoň uklidnila, že můžeme otevřít železářství.) do 1 týdne!
Že se to nedá jsme zjistili posléze. A tak s vypětím všech sil po 14 dnech stěhování je vše přesunuto, zachráněno nebo rozdáno.


A tak jsem si musela něčím udělat radost. Ušila jsem si podsedák na svou novou židli.
Dlouho jsem se snažila sehnat hezký podsedák, ale marně. Když byl levný, byl vypelichaný a vzor by neocenila ani moje babička (nic ve zlém). Když už vypadal k světu, stál od 250Kč výš. A já jsem chudý student.

Takže jsem vyhrabala doma zbytky látek, bílý tkaloun, zip a v sekáči koupila za 30Kč podsedák. Tak akorát vysoký, tak akorát široký, na jednom místě lehce propálený.

 Postup je pak velmi jednoduchý a zabere asi půlhoďku. Podsedák položíme na obě látky a vystřihneme tvar s přídavky 2 cm.

 
Na jednom kraji zažehlíme 2cm přídavek kvůli zipu.



Dáme obě látky lícem k sobě a sešpendlíme kraje. Z vnitřku vložíme tkaloun přeložený na půl, zarovnáme jeho ohyb s koncem látky a přišpendlíme. Délka tkalounu je individuální podle toho, jak velkou mašličku pak chceme. Já přeložila cca půlmetr tkalounu na každou stranu. 

 
Rozměříme si celou stranu kvůli zipu a sešijeme cca 10cm z každé strany  (záleží na délce zipu) i s vloženými tkalouny. Veprostřed vznikne díra na zip viz obrázek.
 

Do vzniklého otvoru všijeme zip. Ideálně vedeme steh od jednoho konce látky až k druhému.

Zip z rubu. Jestli to chceme opravdu extra pečlivě, nebo máme hodně třepící látku hodí se začistit okraje. Já nezačisťovala- látka se moc netřepila.

Pak důležitý krok! OTEVŘÍT ZIP! Položit opět látku lícem k líci a sešít zbývající 3 strany. Po sešití začistíme okraje a dírou v zipu (kterým jsme po tom velkém upozornění psaném Caps Lockem nechali otevřený) látku obrátíte naruby.


Vložíme koupený podsedák a dáme na židli


28. 8. 2013

Batman útočí


V pátek jsem byla na netopýřím večírku. To není nějaký ujetý název pochybné akce zalité alkoholem, nýbrž jde o akci přírodovědeckého zaměření. V mém případě jak jinak, že. Tenhle "mejdan" pořádá každý rok hrad Točník, takže to mám pár minut od chalupy. Jde o seznámení veřejnosti s netopýry, hlavně tedy formou přednášky v bývalé konírně hradu. Víceméně je to tedy akce pro děti, ale ani my jako dospělci jsme tam za podivíny nebyli. (Na rozdíl třeba od loutkové hry pro děti v divadle, kam jsme šly kdysi s mou kamarádkou. Všichni tak nervózně pokukovali, jestli jsme normální, nebo máme někde schované to dítě.) Přednáška tedy už moc pro děti nebyla- hodně termínů z oblasti biologie a ekologie, ale nejlepší byla ta praktická část. Pohladila jsem si netopýra!

Celá akce je navíc spojená s noční prohlídkou hradu. Napříště by to chtělo rozhodně baterku! Noční prohlídka sice má vždy své kouzlo (zvlášť pokud jde o hrado- zříceninu), ale nevím proč jsem si myslela, že hrad bude nasvícený. Nebo alespoň že uvnitř budou nějaké ty louče. To mi ovšem nezabránilo v tom, jít do spodní části patra ukázat svému milému nejoblíbenější místo hradu. Kdo by to řekl, že z kolonie asi 500 netopýrů na hradě budou chlapíci už vzhůru a co víc, že je přiláká světlo mobilu. Už to nebudu dělat.










A když už šlo o tématickou akci a já měla doma chvíli času, rozhodla jsem se udělat si rovnou na akci vzpomínkovou brož. Tímhle postupem se dá dělat prakticky jakýkoliv tvar, jen je třeba trochu přehánět "výběžky", růžky apod- ušitím se dost zredukují. Takže postup je takový:
a) Nakreslit si šablonu. Je třeba ji udělat cca 3x větší, než má být požadovaná velikost brože.
b) Položit šablonu na dvojitou látku a křídou obkreslit.
c) Sestehovat!!! A ušít na stroji. Je třeba nechat kus na broži nesešitý - tím se pak výsledné dílo obrátí naruby.
d) Vzít nůžky, natěsno odstřihnout švy, obrátit naruby a všechny výběžky opatrně nůžkami vytáhnout ven.
e) Naplnit- já použila odstřižky z látky a švů. Dokonalá recyklace.
f) Zašít.
g) Nakreslit, dobarvit, domalovat.
h) Přišít svírací špendlík. Brož byla trochu větší, takže jsem přišila radši 2 špendlíčky, aby mi na triku nevisela zdechlinka.

9. 5. 2013

Májová květina

 
Na internetu je asi tak 1000 a jeden návod na výrobu kytek z látek. Od těch skládaných z bavlněné látky, přes natahování silonek na drátek až po ty s okvětními lístky opalovanými nad svíčkou. A právě ty já mám nejradši. Jako ohnivé znamení jsem tak trochu pyroman, takže i přes ty škodlivé výpary škvařícího se polyesteru (nebo možná právě díky nim) mě to hrozně baví!
K pokusům jsem zvolila růžovo-béžový jemný tyl. Původně jsem ho k tomu nekoupila, ale tyl za 9Kč/m se vždycky na něco hodí! Dále je třeba nůžek, špendlíku, jehly a nitě, korálků a svíčky.
 
 
 Základ je nastříhat různě velká kola z látky. Vůbec  nevadí, že nejsou pravidelná, ba naopak.
 
Kola je třeba opalovat hodně daleko nad plamenem. Lístky se tím teplem samy vytvarují do takového kalíšku. I když se látka drží daleko od plamene, tak se občas ale i tak podaří lístek propálit. Proto je vhodné si jich vystřihnout několik náhradních.
 Pak stačí lístečky na sebe naaranžovat, sešpendlit a na prostředek našít korálky.



4. 5. 2013

Trocha nostalgie

 
Mám teď zkouškové, takže je ideální čas dělat činnosti zcela nepotřebné, které však zaberou mnoho času. Člověk najednou zjistí, že je už večer a že dnešní den opět už nemá cenu s učením začínat. Tak zase zítra.
 
Tak tu tak sedím u počítače a koukám, že mám nějak moc plnou plochu. Dala jsem se do třídění a přebírání složek. Objevila jsem fotky staré už nějaký ten rok. Tehdy na střední mě jeden rok popadla hrozná touha předělávat obyčejná trička. Nejdřív jsem na to šla jednoduše, vystřihávala si šablony ze čtvrtek a vybarvovala je foukací fixou na textil. Tak vzniklo třeba khaki tričko s nápisem mého tenkrát milovaného seriálu M*A*S*H,  nebo tričko s nějakým tím duchaplným "poselstvím" (Save trees, eat beavers).
Ale to mi přestalo stačit a vrhla jsem se na malování. Takže vzniklo třeba rockerské tričko s kytarou, se semínky pampelišky (ovšem bílá barva byla nějaká vadná, takže po prvním vyprání všechna semínka...rozfoukal vítr..tedy spíš pračka), nebo pak jeden lev na objednávku pro tátu.
 


Teď jen přemýšlím...kde všechna ta trička skončila a jestli bych je ještě oblékla.......


20. 4. 2013

Malinovka

 
Dlouho jsem sem nic nepřidala. Rodinné peripetie pokračují a pomalu gradují. A když se...kazí, tak se kazí!
Takže za tu celou dobu ne, že bych nic nedělala...ale...
 
- šila jsem si vrchní průsvitnou sukni a tak nelogicky ji sešila (Proč? Doteď nechápu, jak jsem to udělala.), že to budu muset celé vypárat a předělat
- šiju si tmavě zelené šaty, omylem jsem už sestřihla švy a přemýšlím, jak tam dosadit teď ten zip
- ušila jsem si šaty z lehké bavlněné látky a poté zjistila, že je pod nimi vidět nemravně mnoho (Nepřišla jsem na to, jak zjistit při nákupu látky, že model bude nenositelně průhledný. Proti světlu je průsvitná většina látek a na těle při světle v obchodě zas žádná. Jenže na slunci to pak vyjde vše najevo.)
 
To mě trochu od všeho odradilo. Až včera mě popadla strašná touha něco ušít a DODĚLAT TO! To znamená něco snadného a rychlého..žádná Burda..žádné překládání návodů z cizích jazyků.
Našla jsem krásnou látku malinové barvy (fotky barvu zkreslují) v mých železných zásobách látek.
 
 Látku jsem přeložila na čtvrtinu (sukně bude čtyřdílná). Střih jsem rýsovala velkým prknem. Není na něm nic těžkého. Kratší část je obvod pasu/4 a spodní dle toho, jak rozevlátá má sukně být. No já jsem byla tedy spíš limitována látkou.


Protože jsem měla náladu a spoustu nitě, tak jsem všechny švy pečlivě rozžehlila a začistila. Normálně by to takhle mělo vypadat. Ale většinou nemám náladu a entluji oba švy dohromady. Bez práce, bez námahy a s menší spotřebou nitě.

Jako podsádku jsem použila pruh zbývající látky. Abych ji nemusela začišťovat, tak jsem pruh ustřihla podél kraje látky. Takže zas o práci míň.
Nakonec to netrvalo tak dlouho. Nejdelší proces bylo ruční přišívání u okrajů. Celkový čas byly asi 2, 3 hodiny.
 

9. 4. 2013

Zmenšení



 Po delší době zas přidávám příspěvek. Všechny špatnosti bohužel vygradovaly v úmrtí v rodině, takže se teď musím věnovat bohužel jiným věcem, než tvůrčí činnosti. Ale teď by se to mohlo zase všechno zlepšit, včetně toho proklatého počasí.

Občas se mi při nákupech stane, že se bezhlavě zamiluju do nějakého toho vršku, který je však o pár čísel větší. Buď mě zaujme materiál (většinou hedvábí), nebo jako v tomto případě - barva. Větší košile mentolové barvy asi za 40Kč. Rozhodla jsem se ji vzít a udělat pokus.
Jsem si jistá, že dát tu košili zmenšit švadleně, celou ji rozstříhá, zmenší průramky, udělá prsní záševky a zmenší zbylé díly. Košile by sice nejspíš dokonale padla na tělo, ale cena úprav by asi i 10x přerostla pořizovací cenu. Mohla bych si to udělat i sama, ale znamenalo by to najít nějaký střih, složitě to překreslovat a přešívat. 
Vzhledem k tomu, že mám v oblibě volnější věci, které si pak dotvaruji v pase páskem, tak jsem se rozhodla pro jednodušší postup. A hlavně rychlejší.


Chce to košili oblíbeného střihu. Je třeba dbát na to, že pokud větší košile není elastická, nesmí být elastická ani předloha. Ideální je svršek bez záševků a jiného tvarování postavy (což jak je vidět má zelená není- nařasení u prsou). Pokud takovou nevlastníte, tak je třeba počítat s tím, že se musí pár centimetrů po stranách přidat.
Košile na sebe tedy položíme a špendlíky našpendlíme nový tvar. Určitě doporučuji si pak košili nejdřív sestehovat a vyzkoušet. Sama jsem musela jednou upravovat, neb jsem rukávy moc zabrala u průramků (v podpaží) a košile tam ošklivě pnula.
Časově je to otázka asi hodiny, takže žádná tragédie. Pak se vše klasicky sešije na stroji, odstřihne se přebytečná látka a začistí entlovacím stehem.

14. 11. 2012

Jaký pán, takový pes

 
Po delší době jsem tu s novým příspěvkem. Bohužel teď není času nazbyt. Samá škola, testy prezentace a na nic jiného nezbývá. Dostanu se jen k tomu, co je nezbytně nutné. Proto když se mi podařilo ztratit psí obleček (respektive já jsem v tom nevinně, to můj doprovod ho někde vytrousil cestou), byla jsem vlastně tak trochu ráda.
Oblečky pro naše čtyřnohé miláčky mají minimální výrobní náklady, ale prodávají se za nekřesťanské peníze. Jednoduchý psí obleček pro 6 kg psa stojí většinou 500 Kč. Už dlouho jsem se chystala zkusit nějaký sama ušít, ale najít střih není taková legrace.
 
Celé nedělní dopoledne jsem strávila překreslováním střihů a hlavně jejich zvětšováním. Většinou jsou střihy tisknutelné na A4, nebo v malé velikosti s uvedenými poměry. To znamená vyhrabat někde trojúhelník s ryskou a kalkulačku a nostalgicky si zavzpomínat na hodiny geometrie.
 
 
 
Po několika pokusech jsem vyeliminovala nejlepší střih ze stránek: http://www.colorfulcanary.com/2012/08/make-4-leg-dog-coat-diy-free-pattern.html
Jen jsem místo límce chtěla kapucu a upravila jsem si střih, aby měl nohavice pouze na přední nohy.

Protože jsem nechtěla v případě neúspěchu mrvit nějakou látku, tak jsem na to koupila mikinu v secondhandu za 20Kč. Krásně modrý fleece, elastický, takže jsem se mohla vyhnout jakémukoliv zapínání.
 Zadní díl mikiny padl na záda. Střed byl v přehybu látky, aby šlo o jednolitý kus.
 
Spodní díl oblečku se dal vystřihnout z předku mikiny. 
 Obleček byl jednoduchý, sestával se jen ze 2 dílů a 2 nohavic.
 Šití na psy je trochu složitější v případě, že modelka odmítá spolupracovat.
 Mikina byla malé velikosti, odhaduji tak Sko. Rukávy byly malé a velikostně se skoro přesně shodovaly s rukávy oblečku. Střih byl ale očividně udělaný na nějakého hubenějšího dlouhonohého psa, tudíž bylo nutné sestřihnout rapidně rukávy jak na délku, tak na šířku po rovné straně střihu. Tím pádem se musely i zabrat průramky. (Což se hodilo. Spodní díl střihu byl až moc dlouhý a bylo nutné ho zabrat asi o 4 cm na hrudi. Tím se mi automaticky zmenšily průramky a rukávy do nich zapadly.)


Nakonec jsem využila i kapucu. Jen jsem ji trochu zmenšila a přišila ke krku.

Nakonec se výtvor nad očekávání povedl. Střih rozhodně schovávám.

17. 10. 2012

Taky už jsem natěrač


Internetem se začala šířit mánie přebarvování kabelek a bot. Neminulo to ani mě. Přiznávám, že ten nápad v hlavě nosím už pár let. O existenci barev na kůži jsem však dosud nevěděla a přebarvovat kvalitní koženou botu obyčejnou akrylovou barvou mi přišlo poněkud...prasácké.
 Za oběť padly jedny z mých nejpohodlnějších bot. Zcela neprozíravě jsem si je tenkrát, asi před 9ti lety, koupila ve světlé barvě a taky podle toho dopadly. Nakonec skončily jako vycházková obuv do lesa.




Malovala jsem hnědou barvou Neopaque. Cena byla 94 Kč za lahvičku, které jsem spotřebovala asi jen půl centimetr při 2 vrstvách.

 
Na barvy pěji pochvalnou ódu. Jsou 100% krycí a snadno se nanáší (tím mám na mysli, že i když se člověk snaží sebevíc, žádní kocouři se neobjevují). Podklad byl světlý a na prvním nátěru způsobil trochu flekatost. Na druhou stranu by se tím při troše šikovnosti a s hadříkem dal vyrobit patinovaný vzhled. Při druhém nátěru je vrstva dokonale krycí (až s lehkým vzhledem umělosti).
Ještě jsem nebyla schopna koupit do nich obyčejné černé tkaničky, takže místo nich jsou v botách provlečené pruhy krajkové látky.

První vrstva nátěru