25. 4. 2013

Jahůdky


Pokračuji v ovocných příspěvcích!
Místo kytice růží jsem tentokrát dostala bedýnku jahod. No ještě není zcela jejich sezóna, takže nechutnají tak sladce jako ze zahrádky vyvoněné sluníčkem. Na druhou stranu pokud se z nich upeče koláč, tak chutnají skvěle!

Recept jsem zkoušela nový. Našla jsem ho v časopise Albert v kuchyni a trochu si ho surovinově modifikovala:

250ml vlažného mléka
trocha cukru
35g čerstvého  droždí
65 g cukru krupice
500g hladké mouky
špetka soli
1 vejce
115g oleje

Nejdříve se zadělá z prvních 3 surovin a trochu mouky kvásek a nechá se vzejít. Smíchají se všechny ostatní suroviny v míse a těsto se pořádně prohněte. Těsto se vymačká (vytahá) na plech na pečící papír a poklade ovocem. Vzhledem k tomu, že jahod jsem měla až až, nijak jsem jimi nešetřila. Plátky silné asi 1cm jsem hustě pokladla na těsto.


Na čerstvé jahody pak přišla jen drobenka. Tu dělám vždy z másla a od oka. Koláč se peče na 170°C asi hodinu.


S výsledkem jsem nadmíru spokojená!  Těsto je krásně vláčné a rozhodně stojí za archivaci! Původně byl recept na koláč borůvkový...a to se bude muset vyzkoušet!

 

20. 4. 2013

Malinovka

 
Dlouho jsem sem nic nepřidala. Rodinné peripetie pokračují a pomalu gradují. A když se...kazí, tak se kazí!
Takže za tu celou dobu ne, že bych nic nedělala...ale...
 
- šila jsem si vrchní průsvitnou sukni a tak nelogicky ji sešila (Proč? Doteď nechápu, jak jsem to udělala.), že to budu muset celé vypárat a předělat
- šiju si tmavě zelené šaty, omylem jsem už sestřihla švy a přemýšlím, jak tam dosadit teď ten zip
- ušila jsem si šaty z lehké bavlněné látky a poté zjistila, že je pod nimi vidět nemravně mnoho (Nepřišla jsem na to, jak zjistit při nákupu látky, že model bude nenositelně průhledný. Proti světlu je průsvitná většina látek a na těle při světle v obchodě zas žádná. Jenže na slunci to pak vyjde vše najevo.)
 
To mě trochu od všeho odradilo. Až včera mě popadla strašná touha něco ušít a DODĚLAT TO! To znamená něco snadného a rychlého..žádná Burda..žádné překládání návodů z cizích jazyků.
Našla jsem krásnou látku malinové barvy (fotky barvu zkreslují) v mých železných zásobách látek.
 
 Látku jsem přeložila na čtvrtinu (sukně bude čtyřdílná). Střih jsem rýsovala velkým prknem. Není na něm nic těžkého. Kratší část je obvod pasu/4 a spodní dle toho, jak rozevlátá má sukně být. No já jsem byla tedy spíš limitována látkou.


Protože jsem měla náladu a spoustu nitě, tak jsem všechny švy pečlivě rozžehlila a začistila. Normálně by to takhle mělo vypadat. Ale většinou nemám náladu a entluji oba švy dohromady. Bez práce, bez námahy a s menší spotřebou nitě.

Jako podsádku jsem použila pruh zbývající látky. Abych ji nemusela začišťovat, tak jsem pruh ustřihla podél kraje látky. Takže zas o práci míň.
Nakonec to netrvalo tak dlouho. Nejdelší proces bylo ruční přišívání u okrajů. Celkový čas byly asi 2, 3 hodiny.
 

9. 4. 2013

Zmenšení



 Po delší době zas přidávám příspěvek. Všechny špatnosti bohužel vygradovaly v úmrtí v rodině, takže se teď musím věnovat bohužel jiným věcem, než tvůrčí činnosti. Ale teď by se to mohlo zase všechno zlepšit, včetně toho proklatého počasí.

Občas se mi při nákupech stane, že se bezhlavě zamiluju do nějakého toho vršku, který je však o pár čísel větší. Buď mě zaujme materiál (většinou hedvábí), nebo jako v tomto případě - barva. Větší košile mentolové barvy asi za 40Kč. Rozhodla jsem se ji vzít a udělat pokus.
Jsem si jistá, že dát tu košili zmenšit švadleně, celou ji rozstříhá, zmenší průramky, udělá prsní záševky a zmenší zbylé díly. Košile by sice nejspíš dokonale padla na tělo, ale cena úprav by asi i 10x přerostla pořizovací cenu. Mohla bych si to udělat i sama, ale znamenalo by to najít nějaký střih, složitě to překreslovat a přešívat. 
Vzhledem k tomu, že mám v oblibě volnější věci, které si pak dotvaruji v pase páskem, tak jsem se rozhodla pro jednodušší postup. A hlavně rychlejší.


Chce to košili oblíbeného střihu. Je třeba dbát na to, že pokud větší košile není elastická, nesmí být elastická ani předloha. Ideální je svršek bez záševků a jiného tvarování postavy (což jak je vidět má zelená není- nařasení u prsou). Pokud takovou nevlastníte, tak je třeba počítat s tím, že se musí pár centimetrů po stranách přidat.
Košile na sebe tedy položíme a špendlíky našpendlíme nový tvar. Určitě doporučuji si pak košili nejdřív sestehovat a vyzkoušet. Sama jsem musela jednou upravovat, neb jsem rukávy moc zabrala u průramků (v podpaží) a košile tam ošklivě pnula.
Časově je to otázka asi hodiny, takže žádná tragédie. Pak se vše klasicky sešije na stroji, odstřihne se přebytečná látka a začistí entlovacím stehem.

26. 3. 2013

Jablečný koláč




Nějak se teď všechno kolem mě sype. Už asi měsíc očekávám nějaké to zlepšení, ale stále nic. Ani to počasí mě už nebaví. (Že je zima, nevadí. Ale nechápu, že když už ta zima tedy musí být, proč aspoň není sníh.) Mám špatnou náladu, lítám od místa k místu a nakonec mám dojem, že jsem vlastně nic neudělala a nestihla.
Tak jsem se rozhodla, že si alesoň něčím udělám rychlou radost a otevřu svou kuchařskou Bibli. Volba padla na jablkový koláč. V receptu se plnil jablečným pyré. Nevím proč, ale má ruka automaticky v lednici stále sahala po tvarohu. Takže nakonec je s menší obměnou(oslazený tvaroh).

No řekněme si to zcela na rovinu. Už jsem jedla lepší. Nenadchl ani neurazil (i když složení těch jablek nahoře vypadá vážně efektně).
Každopádně recept na těsto, které se vymačkávalo do formy, si nejspíš ponechám.

150g hladké mouky
75g másla
špetka soli

No a tím pádem bludný kruh špatností v mém okolí se uzavírá.

16. 3. 2013

Tričko


 Název krátký a výstižný stejně jako konečný výrobek. Předem se omlouvám za méně demonstrativní fotky, ale můj detailně nafocený postup se prostě ztratil v propadlišti přenosu z foťáku do počítače (ti malí trpaslíčci, co tam běhají, zklamali).

Tak konečně jsem se dostala k ušití obyčejného elastického trička! Způsobů šití je mnoho. Nejideálnější je vlastnit tzv. overlock. Je to něco na způsob šicího stroje, akorát to má 4 nitě, je to mnohem důmyslnější stroj (a taky pekelně drahý). Umí ty krásné začištěné švy, jako jsou u běžných triček z obchodů. Střih je stejný jako u neelastických látek- zadní část, přední část a 2 rukávy. Jenže já se rozhodla jít cestou nejednodušší (prostě jsem to chtěla zkusit a vzhledem k látce za 9Kč/m z Flex texu se mi s tím nechtělo moc babrat).

Předem se omlouvám mé prababičce, která se zdatně věnovala šití, že se asi musí obracet v hrobě. Kdyby mě viděla, asi bych dostala vynadáno. Když už hodlám nerespektovat všechny detailní a precizně míněné návody na šití elastických trik, tak jsem alespoň dodržela změnu jehly. Totiž elastické materiály se při šití s normální jehlou rády zatrhávají. Zatrhne se nitka a zničí se látka. Proto je vhodné pořídit si tzv. jehlu na stretchové materiály (běžně ke koupi v galanterii). Jediný rozdíl je, že tato jehla má kulatou špičku (tudíž nechytí vlákno elastanu).


Takže můj extrémně snadný postup zajišťující ušití trička do hodiny je:
Stačí přeložit látku. Pokud máte látku, která více pruží v jednom směru, tak je vhodné dát tu pružnější stranu vertikálně na tričko (aby se nevytahovalo do délky, ale do šířky). Na přeloženou látku dáme oblíbené tričko střihem i délkou a přišpendlíme. Vystřihneme obrys kolem trička (ideálně třeba i 2cm od trička. Látka se ráda roluje, tak ať pak moc nenadáváte). Tričko sestehovat na bocích a ramenou a přišít. (Teda já to ani nestehuji, ale tak zas nechci tu nikoho kazit a pobuřovat). Jediné, na co je třeba dát si při šití pozor je, abychom látku při šití moc nenatahovali a nevytahovali. Vznikne pak beztvarý hadr. Spíš tu látku trošku cpát pod jehlu.

Četla jsem všude, že elastické materiály by se měly šít úzkým entlovacím stehem (ten zik zak), jinak na těle švy popraskají kvůli pružící látce. No..asi záleží na látce, ale všechny elastické látky šiju normálně rovně a ani jeden mi nepraskl (Vlastně na jednom tričku jsem zkusila ten zik zak a ve švu se udělala díra...chmm)

No a na závěr - u začišťování je dobré dát steh hustší, jinak se tričko páře.
Bystrý čtenář si jistě všimne, že u krku se tričko trochu vlní. Totiž výstřih i rukávy jsem nijak nezakládala a pouze je hustě oentlovala. Chci totiž na tričku ještě pracovat a našít si na něj kytičky ze stejné látky. Vlastně je to takový polotovar.

Ještě k vysvětlení té článkové prodlevy- není to tím, že by nebyly nápady, či chuť a naopak. Jsem ve stavu, kdy už se mi vyloženě klepaly ruce pod vlivem myšlenky, že dlouho nic nedělaly(chudinky). Ale trochu chybí čas. Navíc náš psí důchodce vážně ochořel, takže momentálně se mu snažím věnovat co nejvíce času, neb mu ho už bohužel moc nezbývá.

24. 2. 2013

Valentýnské menu

Já Svatého Valentýna vážně neslavím. Je mi tak nějak sympatičtější první máj. Jenže když jste zrovna s někým, kdo skoro měsíc nemůže dospat a navíc má ve stejný den i svátek, tak vás to prostě nemine. Den to byl sice dost hektický a namísto romantické večeře to vyšlo na oběd..nicméně láska prochází žaludkem.
Týden předem jsem navíc v obchodě objevila krásnou formu ve tvaru srdce o něco větší, než je dlaň. (A tu jsem tam za tu cenu přece nemohla nechat!) Množstvím je přesně na 1 vajíčko (takže ideální na vyzkoušení nových receptů. I když vyšlehat 1 bílek v hrníčku není tak snadné.)

Upekla jsem nakonec ořechový dortík ze Zlaté knihy Merry. Chutná výrazně ořechově (no není divu, když na celou formu je asi jen lžíce mouky). Dovnitř jsem dala své oblíbené višně a spodní korpus pokapala šťávou (ta pak na řezu udělala dvojbarevný dort). Místo krému stačila jemně oslazená šlehačka.
Hlavní chod nebyl nikterak velkolepý. Oba zbožňujeme pizzu, tak nebylo co řešit. Akorát jsem udělala menší obměnu a vykrojila ji do tvaru srdce. Trochu jsem se bála, že moc nakyne a stane se z toho patvar, ale naštěstí po upečení vypadalo skoro stejně.

Na 2 pizzy je třeba:

400 g hladké mouky
6g čerstvých kvasnic
200 ml teplé vody
3 lžíce olivového oleje
Nahoru přišla opepřená a osolená krájená rajčata z plechovky, paprika, šunka, olivy, pórek, sušená rajčata a navrch blaťácké zlato.

12. 2. 2013

Zmrzlina, zmrzlina, zmrzlina!


Jsem absolutně ujetá na zmrzlinu! V mrazáku mi nevydrží déle, než týden. Jím ji v zimě, létě, na jaře, na podzim i když jsem nemocná. (Jsem zastánce myšlenky, že zmrzlina léčí). Prostě jak jde o zmrzlinu, stává se ze mě prasátko, které je schopno dát si litr zmrzky místo oběda.
Na vodové mě moc neužije (teda pokud nejde o točenou), radši mám pořádnou poctivou smetanovku. Jenže té je v obchodech asi jako šafránu a když, tak cena je taková, jakoby z toho šafránu vážně byla. Většina ledových pochoutek má složení začínající smrtelnou kombinací "odstředěné mléko, rostlinný tuk,..." , což odmítám konzumovat.
Domácí zmrzlinu jsem tedy zkoušela tisíckrát. Z jogurtu, šlehané smetany i tvarohu. Výsledek byl ale vždy stejný - zamrzlá hmota konzistence ledu, na které jsem leda tak ohla lžičku. Vím, že v dnešní době existují stovky zmrzlinovačů. Jenže to je prostě další "krám" do kuchyně, která vážně není nafukovací. Až jednou.......

....jsem náhodou objevila tuto knihu. Zlatá kniha Marry Berryové! Knížka je to úžasná, plná fotografií a originálních receptů, při jejímž prohlížení u mě startuje Pavlovův reflex. No a přesně vzadu je sekce plná zmrzlinových dortů a výroby zmrzlin. Takže to se muselo samozřejmě zkusit. Vsadila jsem na klasiku a jako první šla do vanilkové zmrzliny.

Recept je:
4 bílky
4 žloutky
300ml smetany ke šlehání
120g vanilkového cukru

Žloutky se vyšlehají do pěny. Bílky se vyšlehají do sněhu. Když je sníh skoro hotový, zašlehá se do něj cukr. Vyšlehá se smetana. Vše se opatrně smíchá dohromady, dá do nádoby a přes noc do mrazáku.
Z téhle dávky mi vyšlo množství na 1,5l. Dávala jsem to rovnou do krabičky od zmrzliny, kterých v naší domácnosti rozhodně není nouze. Do zbytku hmoty jsem ještě přistrouhala hořkou čokoládu, aby byla trochu změna. Zmrzlina vážně překvapila, je jako koupená! Dá se krásně kopečkovat, žádná tuhá hmota, chuťově na jedničku. No a teď zkusit další.