26. 8. 2015

Nový psí bejvák

 Čikyn je spací gurmán. Jen tak v něčem neusne a jeho nejoblíbenějším zimním spacím kouskem se stala má plyšová mikina. Ačkoliv dostal svůj vlastní pelíšek (i když ve velikosti pro dogu, ale tim snad líp), jeho estetické oko mu nedovolilo v něm usnout. A tak ho pro jistotu zlikvudoval a ani se za to nestyděl.
 
 I zželelo se mi toho malého stvoření a rozhodla jsem se mu udělat nový bejvák, který bude lahodit jeho přísnému oku. Ten klasický pelech jsem rozpitvala a ustřihla si z něj okolní "rantl", který jsem velmi nahrubo sešila do požadovaného obvodu.


Na spodek té dračí sluje jsem pak doma objevila molitan mnohem silnější, aby lépe izoloval odspodu (a aby přistání bylo měkčí). Vyřízla jsem ho do požadovaného tvaru a napasovala dovnitř.

Sešila jsem pruh odolné látky a nastehovala pak na něj vystřihnout kostičku (pokud ten tvar není někomu povědomý)
 Celý kus jsem pak na stroji velmi hustě obšila.Tento krok má očividně dost velké mezery. Na druhou stranu tvar zůstal a na to, že nemám průhlednou patku na obšívání jsem byla na tento počin vcelku pyšná.
 K pruhu pak stačilo už jen přišít ovál dospodu. Není tam přišitý po celém spodním obvodu, nýbrž jen asi ve 2/3. Ve zbylé 1/3 je pak ponechaný šev nesešitý a čeká na vsazení dlouhého zipu (až ten bude nalezen). Pak už stačilo jen všít chlupatou modrou vložku vystřiženou z chlupaté deky.
 Pelíšek byl šitý v zimě. Zcela překvapivě je stále ve stejném stavu- nerozkousán, neroztrhán, stejného tvaru i vzezření. No jen by chtěl už vyprat, neb Čiky je pěkné prase. Chystám se na to hned jak naleznu ten zip. Takže tenhle asi uspěl. Hurá.

16. 2. 2014

Ptáci


A hurá zase něco dělat. Ne, že by mi úspěšně skončilo zkouškové, ale než se učitelé uráčí vypsat další zkoušky pro nás, co jsme běžné zkouškové nestihli, tak mám volno. Konečně jsem se mohla pustit do zařizování nějakého toho bydlení.
Mám ve svém bytě takovu dosti nelogickou a lomenou příčku. Zatím se mi ji nechce moc řečit a přemýlím zda zbourat či ne. Každopádně takováhle příčka je naprosto ideální k nějaké té "úchylárně", u které se člověk jinak bojí, že se mu okouká.
Nemám moc ráda takové ty stěnové "výkřiky do tmy" alá mám bílou zeď,prdnu tam samolepku voumetrových vlích máků. O různým pičinkách, spirálkách a nevysvětlitelných ornamentech ani nemluvě. takže nakonec sem se rozhodla pro ptáky v barvě zbylých 2 stěn v pokoji. Tolik to neřve a neuírá na sebe veškerou pozornost.
 Našla jsem si nějaké předlohy ptáčků a poupravila na tu mou, jedinečnou. Překreslila jsem ji na fólii lihovou fixou a přilepila na zeď malířskou páskou.



13. 12. 2013

Stopstav

Jak si asi mnozí všimli, dala jsem si menší stopstav.

Nebyl čas a ani nálada nic tvořit ani dělat. A když už se jí kousek našlo, nebyla chuť to fotit. Dělám na Vánoce stávku! Nepeču, nevařím a dárky narychlo koupím pár dnů předem.

ALE

V polovině ledna (nejspíše) se stěhuji, takže plánuji výrobu spousty dekorací do bytu, které už mám vygooglené či vymyšlené. Plánuji vše ve stylu provence (bílý nábytek a hodně dřeva) a nemůžu se dočkat! Navíc začne zkouškové a s těmi mými pár zkouškami (i když hnusnými) to snad znamená mnohem více času, než bylo doposud!

10. 11. 2013

A je vymalováno (a hlavně zdokumentováno)


Po dlouhé...ale opravdu dlouhé době se mi sem podařilo dát taky konečně nějaký ten článek. Abych byla upřímná, tak spíš si konečně můj schizofrenní mozek vzal foťák na chatu a hlavně si po 2 týdnech hledání vzpomněl, kam ty stažené fotky v počítači uložil! Někdy mám vážně pocit, že můj mozek je již ve fázi senility.

Po roce snění jsem se zmohla k tomu, vymalovat si pokoj. (A taky se konečně našel člověk, který ho dovymaluje za mě, protože mě to přestává bavit po chvíli. Prakticky jsem z malování nadšená do doby, než se barva vyzkouší na zdi a maximálně k tomu přidám jednu stěnu gratis). 
Historie barev v mém pokoji není moc dlouhá, ale o to pestřejší. Původně zde byla bílá. (Nuda!). Vzhledem k úchylné rudé posteli a rudě namalovanému nábytku, který zde zanechali původní majitelé, jsem usoudila, že jediná vhodná barva přebíjející úchylnost červeného nábytku je růžová. Tenkrát jsem to vykřikla ve 12 z nějaké neznámé mladické nerozvážnosti. Jakože haha. Když jsem ale přijela z prázdnin na chalupu, rodiče mě překvapili (spíše Překvapili) růžově vymalovaným pokojem. Vzhledem k nechuti celé mé rodiny k jakékoliv rekonstrukci mi růžová vydržela zatraceně dlouho, i když rudý nábytek již spočinul na věčné lože rozsekán do dřevníku. V rámci nutnosti rekonstrukce pokoje byli rodiče (přímo násilně) donuceni vymalovat u mě znovu. Před těmi 4 lety jsem zas, stále ještě v mladické nerozvážnosti vedené tentokrát optimismem, nějak neuváženě sáhla po kombinaci zelených a žlutých stěn. Jediný požadavek panu malíři byl- "Prosím jen né tu svítvou jedovatou primalexovou barvu!"
Jenže pan malíř je taková záhadná existence z naší vsi. Občas přišel ovázaný či zalepený (naposledy ovázaná hlava, že si natrhl ucho když padal z kola do příkopu), zato zcela vždy nalitý. No jiná, než primalex prý nebyla.


 Ale teď jsem to vzala do svých rukou! Chtěla jsem barvu kapučína, případně čokolády. Tak sice to jako úplně nedopadlo dle představ, ale s výsledkem jsem (po dlouhé době) naprosto spokojena! Zjistila jsem, že sehnat fakt hezkou barvu (tedy nejedovatou a hlavně v teplém odstínu) je nadlidský výkon. Pár takových jsem našla. Ale poté, co jsem si spočítala, že za barvy na tónování bych dala ještě víc, než za kýbl 15kg Primalexu, jsem to vyhodnotila za značně neekonomickou koupi.

 A teď se dostávám k tomu, že bych chtěla doporučit tuhle tónovací pastu. Je běžně k sehnání ve většině drogérií (tedy zrovna kromě mého vysněného odstínu, který jsem nakonec složitě objednávala po internetu) a hlavně stojí směšných 30Kč! Kryje skvěle, barví i rozmíchává se dobře.

 Výhodou je celkem široká škála odstínů, která se dá mezi sebou míchat.



Takže mám konečně hotovo a zbylo mi ještě spoustu tónovačky na další místnosti!


21. 10. 2013

Stalo se vám někdy...

... že 3 týdny se snažíte vzpomenout si a vzít si na chatu foťák, protože tam máte spoustu věcí k nafocení...
... a když se konečně zadaří a ten foťák si tam KONEČNĚ dovezete....
... všechno najdete a konečně nafotíte...
... vítězoslavně přijedete domů, vyndáte foťák, zasunete kartu do PC a chcete stáhnout fotky...
... tak zjistíte, že celou dobu ve foťáku ta karta nebyla?

Mně jo.

26. 9. 2013

Sladké mámení


Našla jsem recept na nechutně dobrý koláč z ostružin! Celkově jsem ujetá na koláče a moučníky s tvarohem. Tenhle měl 2 plus k tomu.
+ byl s ostružinami, kterých zrovna byla plná zahrada
+ byl s kakaovým těstem

Recept jsem našla na labužníkovi a trochu si ho poupravila. Peču většinou na velký plech, takže 2 tvarohy jako náplň by se vcucly do těsta a zmizely (a rozhodně by to nevypadalo jako na původním obrázku). Logicky by člověk řekl, že pokud v receptu jsou ony 2 tvarohy, je třeba celou dávku zdvojnásobit - jakože pro velký plech. 4 hrnky mouky jsou ale zase sakra moc a tak jsou používala menší hrnek a plnila ze 3/4.  Stejně toho těsta bylo moc a ke konci pečení jsem tančila před troubou, ať ta nebohá buchta spadne, nebo vyteče na novou (tím myšleno relativně stále čistou) troubu. Udrželo se to!

Takže recept byl:
 
  • těsto:
  • 1 malý hrnek cukru krystalu
    3 vejce
    3 malé hrnky hladké mouky
    1 prášek do pečiva
    2 lžíce kakaa
    2 malé hrnky mléka
    3/4 malého hrnku oleje
     
  • náplň:
  • 4 tvarohy
    3 vejce
    1 hrnek cukru moučky (nebo podle chuti)
    1 malý hrnek mléka
    půl vanilkového pudinku
    spousta, spousta ostružin

    Ingredience na těsto smíchat dohromady. Kakaem jsem dobarvovala až zbylou půlku těsta. Na vymazaný a vysypaný plech nalijeme půlku těsta a dáme do trouby na 180°C a necháme cca 10 minut zapéct. Vyndáme z trouby a nalijeme nahoru tvarohovou náplň. Tu připravíme našleháním vajíček s cukrem a přidáním dalších ingrediencí. Na tvarohovou vrstvu nasypeme většinu ovoce a přelijeme ho obarveným zbytkem těsta. Poházíme pár ostružinami, aby bylo vůbec vědět, z čeho koláč je. Pečeme dál dozlatova.




    A pak taky jeden lehký dezertík, který měl nakonec překvapivý úspěch.
    Ostružiny naházet do mixéru a plnit do sklenic na střídačku:

    - piškoty
    -ostružiny
    -náplň ze smíchaného velkého jogurtu a tvarohu dochuceného cukrem



    16. 9. 2013

    Jak na podsedák


    Po dlouhé době přicházím s novým příspěvkem. Mé předsevzetí, že o prázdninách to bude díky volnu od školy jeden příspěvek za druhým, bere za své. Tentokrát mě v posledních 14 dnech postihlo stěhování.

    Naposledy jsem se stěhovala ve 4 letech. Vlastně nestěhovala. Tenkrát to bylo bez práce. Pamatuju si, že jsem přišla už do vybaveného bytu a v šuplíku jsem měla schované omalovánky. Myslím, že obraz vodníka s velkými červenými tvářemi asi nikdy nezapomenu. Od té doby bláhově žiju v domnění, že stěhování je vlastně velká zábava. Jsem člověk tzv. organizátorský, tudíž představa, jak se nejen přehrabuji ve starých vzpomínkách, ale dokonce můžu vše pečlivě rovnat do popsaných krabic a zalepovat je prostě něco, co bych nejradši i zároveň oslavila.
    Po tomto zážitku mě však nadšení lehce přešlo. Je pravda, že nás dost tlačil čas, takže místo pečlivě popsaných krabic se vše (tím myslím opravdu vše- od oblečení, přes dopisní sponky, po kuchyňské potřeby) házelo rychle do pytlů, nebo krabic ráno vyprosených od zelinářů v ulici. Bylo totiž nutné opustit plně vybavený byt včetně nářadí a asi milionu hřebíků a dalších kutilských serepetiček (V případě nouze jsem se aspoň uklidnila, že můžeme otevřít železářství.) do 1 týdne!
    Že se to nedá jsme zjistili posléze. A tak s vypětím všech sil po 14 dnech stěhování je vše přesunuto, zachráněno nebo rozdáno.


    A tak jsem si musela něčím udělat radost. Ušila jsem si podsedák na svou novou židli.
    Dlouho jsem se snažila sehnat hezký podsedák, ale marně. Když byl levný, byl vypelichaný a vzor by neocenila ani moje babička (nic ve zlém). Když už vypadal k světu, stál od 250Kč výš. A já jsem chudý student.

    Takže jsem vyhrabala doma zbytky látek, bílý tkaloun, zip a v sekáči koupila za 30Kč podsedák. Tak akorát vysoký, tak akorát široký, na jednom místě lehce propálený.

     Postup je pak velmi jednoduchý a zabere asi půlhoďku. Podsedák položíme na obě látky a vystřihneme tvar s přídavky 2 cm.

     
    Na jednom kraji zažehlíme 2cm přídavek kvůli zipu.



    Dáme obě látky lícem k sobě a sešpendlíme kraje. Z vnitřku vložíme tkaloun přeložený na půl, zarovnáme jeho ohyb s koncem látky a přišpendlíme. Délka tkalounu je individuální podle toho, jak velkou mašličku pak chceme. Já přeložila cca půlmetr tkalounu na každou stranu. 

     
    Rozměříme si celou stranu kvůli zipu a sešijeme cca 10cm z každé strany  (záleží na délce zipu) i s vloženými tkalouny. Veprostřed vznikne díra na zip viz obrázek.
     

    Do vzniklého otvoru všijeme zip. Ideálně vedeme steh od jednoho konce látky až k druhému.

    Zip z rubu. Jestli to chceme opravdu extra pečlivě, nebo máme hodně třepící látku hodí se začistit okraje. Já nezačisťovala- látka se moc netřepila.

    Pak důležitý krok! OTEVŘÍT ZIP! Položit opět látku lícem k líci a sešít zbývající 3 strany. Po sešití začistíme okraje a dírou v zipu (kterým jsme po tom velkém upozornění psaném Caps Lockem nechali otevřený) látku obrátíte naruby.


    Vložíme koupený podsedák a dáme na židli