Bažant

 

Už je to pár měsíců zpět, kdy se rodiče vydali na pravý vesnický myslivecký ples. Nevím, jak komu, ale mně se vždy automaticky vybaví tombola, která na rozdíl od jiných neskrývá kýčovité porcelánové slony a podobné příšernosti, které se zde ocitly jen proto, že druzí se jich chtěli zbavit, ale obvykle se zde vyskytují tajemné mražené pytle masa a hlavně BAŽANTI. Pokud pominu pár kil mufloního masa (které přísahám, že se nedá jíst), tak vyhráli i bažanta!

 Ačkoliv nesnáším myslivost celkově, tak když už ten chudák pták položil život rukou bandy cvoků, co si hrají a lítají po lese s flintou, tak mi přišlo fér, aby byl co nejvíc využit. A protože sušený pařátek na krku není to pravé ořechové, zbylo mi jen to peří. Vzhledem k mému slabému žaludku jsem nedokázala to bezvládné tělíčko oškubat, takže přiznávám, že zcela pokrytecky jsem na tuto činnost měla lidi.Výsledek je taška plná peří. Teď přesně nadešel její čas. Osudem peří je přeměnit hřebínek do vlasů, který je tak nudný, až to bolí.

 

 Je třeba:

- peří- ať bažantí, nebo barevné koupené v galanterii

- hřebínek, potažmo sponka či klipsna do vlasů

- karton

- lepící pistole (včetně lepidla)

- nůžky

 

Postup je pak snadný, rychlý a při troše štěstí s lepící pistolí velmi bezbolestný (kdo zná, ten chápe).

První krok je vystřihnout z kartonové krabice půlkruh (Zde by se dalo namítnout, že takhle půlkruh nevypadá. Námitka se přijímá. Prostě útvar na jedné straně zakulacený a na druhé rovný)

Lepící pistolí se přilepí na hřebínek.

Na karton se začnou lepit postupně peříčka od nejspodnější vrstvy. Stačí vždy kapka lepidla asi 2 cm od okraje kartonu a na ni vždy přilepit peříčko- přibližně v místě rozdělení peříčka hnědé a šedé části. Následuje druhá vrstva, kdy kapka lepidla spočine na první vrstvě peříček. Lepíme je tak, aby vykukovala pouze hnědá část peříčka. Stejným způsobem přilepíme třetí vrstvu peří.

A zastřihneme spodní část.

A je hotovo.

Zatím to drží velmi dobře. Až po udělání mě napadlo, že jistější způsob by bylo ustříhat hnědé části peříček a lepit rovnou na karton(i když si nejsem jistá, jestli by to nezpůsobilo rozpad a pelichání ). Dalším mínusem by bylo, že by výsledek nebyl tak plastický, ale byl by dost plochý.. Spotřeba peří by byla sice mnohem větší, ale výsledek snad trvalejší.  Tak příště.

Krajkové náušnice snadno a rychle

 Ačkoliv veškeré módní "trendy" jdou pokaždé zcela mimo mě a já nemám už několik let tušení, co je zrovna in a v čem nesmím naopka vyjít ven, aniž bych vyvolala opovržlivé pohledy, tak tentokrát jsem neodolala. Zcela mě okouzlily krajky! Přestože se v šatnících objevují už nějaké to století, jakoby teprve letos došlo k jejich znovuobjevení.

Postup je velmi rychlý, celý proces zabere asi 10 minut. Potřebujeme:

- krajkovou látku nebo obyčejnou krajku - dá se sehnat v každé galanterii nebo prodejně látek. Cena látky sice bývá 250,- a výš, ale vzhledem k tomu, že je jí potřeba 10cm, tak je to investice 25Kč.
- 2 háčky na náušnice
- nůžky
- nit v barvě krajky + jehla
- dle potřeby voda + cukr

 Z krajkové látky vystřihneme 2x motiv. Spíše, než o vystřihnutí jde o vyštípání spojovacích nitek, které krajku drží pohromadě. Je třeba dávat trochu pozor, aby nedošlo k poškození krajky a ta se poté nezačala párat.

 Vzhledem k hornímu zakončení krajky by se těžce přišíval háček. Rozhodla jsem se vzor trochu upravit a ustřihnout horní 2 lístečky. Náušnice nakonec tedy nejsou tak obrovské.

Pak už stačí jen vzít jehlu a nit a očko háčku z náušnice přišít ke krajce.

Protože krajka byla pevná a drží dobře tvar, není třeba s tím nic víc dělat. Pokud si vybereme krajku jemnější, která tak dobře nedrží tvar, neustále se krčí a ohýbá, je možné tomu zamezit vodou s cukrem. Na talířku necháme rozpustit cukr ve vodě, krajku do vody namočíme a necháme uschnout. Množství cukru je závislé na tenkosti krajky a výsledném vzhledu.

Pokud je v roztoku moc cukru (stačí ho třeba i 1 lžička na 15- 20 lžiček vody), krajce to zalepí očka a vyvolává dojem plastické hmoty. Stačí krajku trochu propláchnout vodou, roztok naředit vodou a proces znovu opakovat. Pokud to není naopak na krajce vůbec poznat a je stále stejně "hadrovitá", stačí cukr přidat.

Boho maxišaty

Už pár měsíců jsem se k tomu chystala. Plány byly velkolepé, ale odvahu stále ne a ne najít (přeci jen když to člověk pokazí, může zahodit 3m látky do popelnice). Maxišaty jsou jedním z mých nejoblíbenějších kousků ženského šatníku.(i když je nenosím tak často) Mají nesporné výhody, mezi které patří například:

- krásně vlají a v ideálním spojení s rozpuštěnými vlasy nebo ledabylém drdolu tvoří velmi ženský outfit
- jsou praktické na nošení (i když v chůzi po schodech a vstávání ze židlí to chce trochu cviku)
- schovají mnoho nedokonalostí postavy (při správně zvoleném střihu)
- z jindy hulvátských mužů v okolí se stávají galantní pánové, kteří nejen, že vás pustí první do dopravního prostředku, ale někteří vám i podrží dveře.


První kroky mířily do knihovny a provázela je naprosto jasná představa o střihu, který zde musím najít. V jednoduchosti je krása, takže v mých představách šaty vypadaly asi takto: větší výstřih na zádech, šaty na ramínka, výstřih do "V" vepředu, jednoduchá a pozvolna se rozšiřující sukně. Po prolistování obrovské hromady časopisů jsem zjistila, že mám smůlu a takovýhle střih je k nenalezení. Nezbylo tedy nic jiného, než poslepovat jich několik dohromady a upravit.

Vršek šatů je z modelu 134 z čísla Burdy 5/2009.

Bylo však nutné provést několik změn, aby se model aspoň trochu podobal konečné představě. Zaprvé šlo o to zúžit (sestřihnout) ramínka, která na původních šatech byla opravdu velmi široká, aby tvořila spadlá ramena šatů. Dále přední výstřih předělat z kulatého na rovný výstřih do V, stejně jako výstřih na zádech.

Střih sukně je použitý dle modelu č.129 ze stejné Burdy. Bohužel střih sukně je moc krátký, takže je nutné ho "profesionálně" prodloužit, třeba i novinami.

Šití samotné je potom velmi jednoduché. Jde jen o to přišít k sobě správné kusy látky. V první řadě je třeba odšít záševky na předním dílu. Poté se sešijí oba přední díly k sobě a šev se rozžehlí.

 Pak stačí jen přišít oba zadní díly. Protože jsem si vršek šila o číslo větší a navíc si zvětšovala výstřih na zádech, tak není nutné vsazovat zip. Šaty se dají jednoduše obléci přes hlavu, i když látka není elastická. U výstřihů stačilo látku jen začistit, zahnout o 0,5cm a přišít, průramky jsem začistila širokým šikmým proužkem. Dolní kraj sukně založit asi o 2cm a přišít.

Nakonec šaty dopadly dobře! Až překvapivě dobře. Pro příště by to chtělo ještě doladit střih, neb ramínka šatů lehce padají. Sukně má skvělý tvar a díky velmi postupnému rozšiřování v ní člověk nevypadá jako ve 4. měsíci těhotenství a přitom dole dostatečně vlaje. Při příštím šití to chce jen dávat pozor na takový menší detail- když je látka vzorovaná, tak běžné přeložení látky dvojmo na půl a následné stříhání je chybou. Způsobí to, že jeden díl jde vzorem směrem nahoru a druhý směrem dolů, jako se mi to "podařilo" v případě těchto šatů. Naštěstí vzor je takový, že i oko zkoumavého diváka má problém si této chyby všimnout.

Svatební dort

 

Mám takový dojem, že v dnešní době se prosazují čím dál větší a velkolepější svatby. Přes 100 hostů, limuzíny, šaty za desetitisíce apod. dnes již nejsou výjimkou. Ovšem jak známo, dražší svatba není úměrná s délkou manželství. O to větší je pak tedy důvod k oslavě zlaté svatby!

A jak známo ke svatbě patří i dort (zvláště když při té první svatbě chyběl a byl nahrazen zákusky). Prostě pokud ženich s nevěstou společně nezakrojí do dortu, není to nějak ono. A protože na té první chyběl, o to velkolepější musí být na té zlaté.

Vzhledem k oblibě čokolády nevěsty i ženicha bylo rozhodnuto dopředu. Po dlouhém googlování, čtení všemožných diskusí a stránek s recepty vyhrál kakaový korpus. Šťastlivci, kteří jej již zkusili, slibovali mechovost dortu, která vydrží několik dnů (mohu potvrdit). Krém musel být samozřejmě čokoládový. Jak jinak. Celé to doplňovaly domácí višně (protože co jiného se tolik hodí k čokoládě).

Korpus:

Velký korpus forma 35x35 cm

15 vajec (na žloutky a bílky)

450 g cukru krupice

360g hladké mouky

90g kakaa

15 lžic oleje

3 špetky soli

(pro jistotu 1,5 kypřícího prášku)

Malý korpus (vykrojený z formy 24 cm) jedná se o stejné ingredience, jen ve třetinové dávce, tedy

5 vajec (na žloutky a bílky)

150 g cukru krupice

120 g hladké mouky

30g kakaa

5 lžic oleje

špetka soli

(pro jistotu 1/2 kypřícího prášku)

Postup je poněkud obrácený. Vyšleháme bílky se solí do tuhého sněhu a  těsně před tím, než je hotový do něj po částech na nejvyšší obrátky zašleháme cukr. Z hmoty by se měla stát lesklá hmota, která po zvednutí metly na ní udělá špičku, která stojí. Snížíme rychlost šlehače a postupně zašleháváme žloutky a olej. Když je hotovo, opatrně (nadzvedáváním těsta, žádné hňácání) zapracujeme do hmoty prosetou mouku s kakaem a práškem. Pečeme asi na 160-170°C cca 40 minut. Pro jistotu píchneme do korpusu špejlí a ověříme (když ji vyndáme s nalepeným těstem, ještě není)

Krém:

Na celý dort (při jednom proříznutí obou korpusů) bylo třeba:

1,5 l šlehačky na šlehání (33%)

900 g čokolády (54%, ale může být i 74%, možná i méně/bílá, ale to nemám ozkoušeno)

750 g vaničkového tvarohu (plnotučný nebo polotučný)

Den předem nalámeme čokoládu do misky a zalijeme vařící šlehačkou. Tyčovým mixérem hmotu vymixujeme, aby vznikla hladká hmota bez kousků čokolády. Dáme do lednice na min. 5 hodin. Následující den vyšleháme s tvarohem.

 Takhle nějak vypadá šlehačka s čokoládou. Omamně to voní a člověk by si nejraději vzal lžičku a.....ale je nutné opravdu vše po částech zamixovat do tvarohu.

                                 

Potahovací hmota

600g  bílých bonbónu marshmallow 

cca 1200g moučkového cukru

šťáva z poloviny citrónu

Marshmallow necháme rozpustit v mikrovlnce na nejvyšší výkon. Stačí vždy jen minuta, půlminuta a bonbóny neustále kontrolovat. Vypadají dlouho stejně a drží tvar, ale při "dloubnutí" do nich se roztečou. Tudíž to nehodnotit jen dle jejich tvaru. Do rozteklých marshmallow vymačkáme půlku citronu (dle chuti možno i více) a vařečkou začneme zapracovávat cukr.(asi to 1kg) Když se hmota stane pevnější, vyndáme na silně pocukrovaný vál a vypracujeme nelepivou hmotu. Pozor, s hmotou je nutné pracovat rychle. Pokud vystydne, tak se nedá vyválet a je moc "gumová". Stačí ji pak dát zas na chvilku do mikrovlnky, ale zbytečně si přiděláte práci.

Hmota se hrozně lepí. Člověk je od ní celý umatlaný, dělá "pavučinky" a v této fázi se dá přibarvit barvou dle libosti.

Dále:

bílková poleva na zdobení perníčků

gumpasta(v cukrářských potřebách) na výrobu květů 

tráva z květinářství

Celou výrobu je nutné rozdělit do několika dnů, aby se z toho člověk nezbláznil.

Den 1.

Je třeba udělat středy orchidejí, které musí ztvrdnout. Na výrobu orchidejí je nejvhodnější toto video http://www.youtube.com/watch?v=Mofv-j0EZsA , kde je vše jasně a srozumitelně popsané. Středy se dělají na drátku, vytvarují se a nabarví. Dále je potřeba svařit šlehačku s čokoládou a dát do lednice.

Den 2.

Dopoledne je třeba udělat zbytek orchidejí, aby stihly vytvrdnout, nelámaly se a neopadávaly. K jejich vytvarování jsou ideální vnitřky krabic, ve kterých se prodávají jablka.

Upečeme oba korpusy a vyšleháme si krém. Na velkou desku položíme korpus velkého dortu, prořízneme, pokapeme šťávou z višní, namažeme krém a poklademe višněmi. Malý dort položíme na menší podložku a uděláme to samé. Oba dorty pomažeme krémem a samostatně uložíme do lednice.

3. den

Začneme potahováním dortů. Videí je na youtube nespočet.

Po potažení je ideální doba ozdobit hranu velkého i malého dortu bílkovou polevou. Já jsem si vybrala motiv krajky. Původně měl být trochu jiný, ale bohužel se na dort celý nevešel, takže nakonec to skončilo menší improvizací.

Protože by se spodní korpus mohl propadnout a klesnout pod tíhou toho spodního, je třeba vyztužit ho. K tomuto účelu se požívají speciálně koupené výztuže v cukrářských potřebách, nebo s naprosto stejným účinkem lze použít i brčka. Zastřihneme je těsně nad povrchem korpusu. Teď je dort připravený k tomu, aby unesl tíhu vrchního patra.

Pak už stačí jen dozdobit 50-tkou, travou a zapíchat cukrové orchideje....a dílo je dokonáno.

A když už má člověk cvik, může zkusit i minidortík pro kamarádku k narozeninám (ze 3 vajec do malého kastrůlku).

Van Gogh ze sekáče

 Při svých obvyklých toulkách po secondhandech jsem narazila na naprosto dokonalý úlovek. Jde o závěs (tedy pevná kvalitní bavlna) z kolekce Van Gogh. Přesně v tu chvíli mi blesklo hlavou, že by neměl být takový problém změnit tento "látkový skvost" (byla to láska na první pohled) v jednoduchý letní kousek, ideálně sukni. Prolistovala jsem svou chabou sbírku burd a narazila na geniálně jednoduchou sukni do pasu. Bylo rozhodnuto.

 

Prvním krokem bylo ostříhat ze závěsu vše nepotřebné, aby vznikl ucelený kus látky. Tedy dolů šlo horní drhání i spodní kraj závěsu.

                               

Pak látku lícem k líci přeložit, přišpendlit okopírovaný střih a vystřihnout i s přídavky na švy (u předního dílu by rovnější strana měla být na přehybu látky, aby pak na sukni vepředu nešel šev, naopak u zadního dílu to nelze, kvůli nutnému vložení zipu). Dalším krokem bylo odšít záševky (na předním dílu horizontální na břicho a na zadním dílu vertikální na vytvarování látky kvůli pozadí ). U zadního dílu sežehlit přídavky na švy ke snadnějšímu přišití zipu.

 

 Dalším krokem je přišít zip. Látka by měla být co nejblíže zipu, aby nebyl vidět.

Zezadu by to mělo vypadat přibližně takto:

 

Teď už jen stačí sešít boční strany sukně, která tím získá už konečného tvaru.

 K dodělání sukně zbývá už jen založení spodního kraje (aby se netřepil) a přidělání pásku. Založení spodního kraje je snadné. Stačí látku začistit entlovacím stehem, zažehlit asi o 2 cm a přišít. Pásek vyrobíme ustřižením pruhu látky, který z obou stran přeložíme a sežehlíme. Pak už jen stačí přišít k sukní a nezapomenout vzadu přišít knoflík nebo patentku.

 A voilá. Sukně je na světě!

Celé to trvá maximálně 2-3 hodiny. Jde to opravdu rychle a odměnou je zcela originální sukně, kterou na 99,9% na nikom jiném neuvidíte!