Batman útočí

V pátek jsem byla na netopýřím večírku. To není nějaký ujetý název pochybné akce zalité alkoholem, nýbrž jde o akci přírodovědeckého zaměření. V mém případě jak jinak, že. Tenhle "mejdan" pořádá každý rok hrad Točník, takže to mám pár minut od chalupy. Jde o seznámení veřejnosti s netopýry, hlavně tedy formou přednášky v bývalé konírně hradu. Víceméně je to tedy akce pro děti, ale ani my jako dospělci jsme tam za podivíny nebyli. (Na rozdíl třeba od loutkové hry pro děti v divadle, kam jsme šly kdysi s mou kamarádkou. Všichni tak nervózně pokukovali, jestli jsme normální, nebo máme někde schované to dítě.) Přednáška tedy už moc pro děti nebyla- hodně termínů z oblasti biologie a ekologie, ale nejlepší byla ta praktická část. Pohladila jsem si netopýra!

Celá akce je navíc spojená s noční prohlídkou hradu. Napříště by to chtělo rozhodně baterku! Noční prohlídka sice má vždy své kouzlo (zvlášť pokud jde o hrado- zříceninu), ale nevím proč jsem si myslela, že hrad bude nasvícený. Nebo alespoň že uvnitř budou nějaké ty louče. To mi ovšem nezabránilo v tom, jít do spodní části patra ukázat svému milému nejoblíbenější místo hradu. Kdo by to řekl, že z kolonie asi 500 netopýrů na hradě budou chlapíci už vzhůru a co víc, že je přiláká světlo mobilu. Už to nebudu dělat.

A když už šlo o tématickou akci a já měla doma chvíli času, rozhodla jsem se udělat si rovnou na akci vzpomínkovou brož. Tímhle postupem se dá dělat prakticky jakýkoliv tvar, jen je třeba trochu přehánět "výběžky", růžky apod- ušitím se dost zredukují. Takže postup je takový:
a) Nakreslit si šablonu. Je třeba ji udělat cca 3x větší, než má být požadovaná velikost brože.
b) Položit šablonu na dvojitou látku a křídou obkreslit.
c) Sestehovat!!! A ušít na stroji. Je třeba nechat kus na broži nesešitý - tím se pak výsledné dílo obrátí naruby.
d) Vzít nůžky, natěsno odstřihnout švy, obrátit naruby a všechny výběžky opatrně nůžkami vytáhnout ven.
e) Naplnit- já použila odstřižky z látky a švů. Dokonalá recyklace.
f) Zašít.
g) Nakreslit, dobarvit, domalovat.
h) Přišít svírací špendlík. Brož byla trochu větší, takže jsem přišila radši 2 špendlíčky, aby mi na triku nevisela zdechlinka.

Větrníky ze Saint Tropez

 Tuhle jsem zrovna přemýšlela, co upéct mému milému jako poděkování za terasu, dědovi do lázní, babičce na návštěvu, mámě pro radost a sobě na chuť. Nakonec jsem se rozhodla pro větrníky. Miluje je většina naší rodiny a navíc jsem byla zrovna v květnu na kurzu pečení v cukrárně Saint Tropez. Potřebovala jsem trochu osvěžit recept. Ostatně opakování je matka moudrosti.

Povídání o kurzu je kapitola sama pro sebe. Tenkrát jsme s mámou četly v časopise o nejlepší cukrárně roku, což je právě Saint Tropez, která zároveň pořádá kurzy pečení. To se prostě nedalo přejít bez povšimnutí. Projely jsme si nabídku kurzů na internetu a vybraly si Pilíře české cukrařiny. V popisu bylo o naučení základních starých český receptů- větrníků, věnečků, rolády z lineckého těsta, ovocné taštičky apod.

No nebylo to tak.

Na kurz jsme se celé natěšené dostavily a netrpělivě očekávaly příchod cukrářky u kávy. Slečna cukrářka byla na můj vkus dost mladinká, moc nevypadala na tu "velmi zkušenou cukrářku", která byla v popisu kurzu. Přiznala se, že kurz vede poprvé a bohužel to bylo dost vidět. Nevěděla kam dřív skočit, neustále přeskakovala postup a nejvtipnější bylo, když u šlehání karamelové šlehačky se spletla a dala nám k tomu slaný karamel. Naštěstí se jí podařilo první várku šlehačky zkazit a tak se na to přišlo. Po 2 hodinách pečení oznámila, že je upečíno a kurz končí. Hmm...

No nenaštvalo by to člověka? Ohradila jsem se, co vše bylo v kurzu vypsané..slečna jen kuňkla, že jí řekli o větrnících a nic víc. Ale snažila se a domluvili jsme se alespoň, že nás naučí punčák. Upekli jsme punčák. A kurz skončil. Tedy kdybych to věděla, tak si k narozeninám vyberu vážně jiný dárek.

Stejně mi to nedalo a psala jsem do cukrárny. Tam se mi sice omluvili a nabídli jeden kurz jako omluvu..ale vzhledem k tomu, že ostatní kurzy jsou vedeny francouzským cukrářem v angličtině, tak mě to zas tak neláká. A po tomhle...na to asi ani nemám chuť.

No a teď k větrníkům. Každý asi ví, jak chutnají. Základem je odpalované těsto. Já pekla z 250ml mléka a 250 ml vody a vyšlo to asi na 18 větrníků.

 Napříště by to chtělo lepší zdobičku. Budu si muset koupit cukrářské pytlíky s pořádnou kovovu špičkou. Doma jsem našla jen naši starou plastovou násadu, takže větrníky byly nižší než jsem čekala.

Větrníky se plnily jak žloutkovým krémem, tak karamelovou šlehačkou. Je to něco jako ta čokoládová, kterou dělávám do dortů. Rozpustí se cukr, nalije se do něj horká smetana a promíchá. Pak stačí vychladit a přidat trochu této karamelové hmoty do čerstvé šlehačky ke šlehání

 

Nakonec se vršky namočily do fondánu. Co mě překvapilo v cukrárně bylo, že tuto polevu na větrníky kupovali (!). Já si ji vyrobila sama. Je to jedna z věcí, kterou asi nikdy v životě nepochopím, jak se děje. Svaří se cukr s vodou "na bublinu" = vytvoří se očko z drátu, namáčí se do cukrové vody a vyfukuje se bublina. Normálně to je jako bublifuk! Jsem tím pokaždé fascinována! Pak rychle zchladit a následným mícháním hmota dokonale zbělá. Nechápu.