Moc náušnic, málo místa

Mám hodně náušnic. Jeden čas to byla moje vášeň a doteď je to jeden z mála "doplňků", který jsem ochotna si na sebe navléci. Náhrdelníky se pletou do vlasů, o náramky se neustále někde chytám a prstýnek mi stačí jeden, ke kterému mě poutá nostalgie z mládí.

Jenže je nenosím. Jak jich je moc, člověk je má naházené v krabičce, zavřené v šuplíku. Když se k tomu přidá ranní shon, kdy je největším problémem udržet rovnováhu skákajíc po pokoji při pokusu obléci si druhou ponožku...kdo by měl na lovení stejných párů náušnic čas. A tak jsem si řekla dost!

Zamilovala jsem se do bílých rámečků s nataženou krajkou, kam se náušnice věší. Jenže problém mého pokoje je místo. Zní to neuvěřitelně, ale neměla bych si ho kam pověsit. Pak mě napadlo..." Vždyť mám přes postel rám jak kráva!" Kdysi to bývala nástěnka (měla jsem nabarvené tmavě zelené kolíčky). Víceméně provizorně tam bylo natažené lanko, aby mě psychicky hřál pocit, že z postele nespadnu (Podařilo se mi z ní za ta léta spadnou jen jednou, zato jde o nezapomenutelný zážitek.) Teď už jsem ale velká holka a vím, že nespadnu! Respektive vím, že jsem schopná spadnout i kdybych tam měla vystavěnou zeď do stropu...takže je úplně jedno, jestli pevné lano vymění jemná krajka. A jen pro vysvětlenou...mám postel je asi v metru 20 (to ne, že bych měla obyčejnou postel přízemní).

No a už zase skáču přes kaluže a nosím náušnice.

Zase další oslava...

Je to k neuvěření, ale zas byla další oslava! Jakoby se celá rodina letos rozhodla, že tento rok budou všichni najednou slavit velká životní jubilea. Tentokrát slavila babička své..ehm..70-tiny (Nevím proč jsem měla dojem, že je jí už 80!  Promiň babi. Celý pátek jsem asi 6 hodin dělala dort a s hřejivým pocitem, že tentokrát prý dort nevypadal jako pro Milku, Rákosníčka, dokonce ani jako pro vodníka Brekekho, jsem slavnostně napsala polevou velkou 8 s nulou. Doma mi to všichni schválili, zajuchali..nikdo se nedivil. Ráno, při poslední kontrole nám to ale došlo. Sakra, vždyť babičce je teprv 70! Velká výhoda bílkové polevy je, že po uschnutí není problém ji sundat - spíše tedy špičkou nože odstřílet. Takže dort šel na reparát a do věku jsme se nakonec naštěstí trefili.)

Jako na potvoru jsem navíc nikde nesehnala marshmallow na potažení. Nezbylo, než zariskovat a zkusit jinou hmotu. Na doporučení jsme šli do marcipánu, který údajně měl být za 10 minut. (No nebyl. Vinu na tom měla i dvojitá dávka, neb musím říct, že zpracovávat asi kilo a půl tvrdé hmoty není úplně legrace).
http://www.mimibazar.cz/recept.php?id=50094 Nakonec z toho přeci jen použitelná hmota vznikla (i když jsem během procesu bombardovala autorku maily, co s tím drobivým tuhým cosi, co mi vzniklo). Všechny kupované hmoty se mohou jít vycpat! Krásně se z ní modelovalo a po uschnutí stačilo hmotu natrhat na talíř a dát na 20s do mikrovlnky...a byla ještě vláčnější a přítulnější! Jediná nevýhoda je, že byla nechutně sladká. Miluju sladké..ale tohle bylo i na mě moc. Příště by to chtělo zkusit upravit poměr mléka s cukrem půl na půl...aby se to dalo jíst. Snad z toho poté půjde i modelovat :)

Placatá Polentová Pizza

Projížděla jsem si tak stránky se zdravými recepty a do oka mi padl tento. Jsem pizzomaniak, takže nějaká zdravější alternativa se vždy hodí! (Přeci jen každý chutný recept má v sobě dost oleje a z celozrnné mouky se mi pizza nikdy neosvědčila- většinou se zdrcne. Avšak nevzdávám se! )

Na pizzu, která se vejde na talíř je třeba:
70 g polenty
250 ml vody
10 g sýra
sůl (podravka)

Na ozdobu:
co dům dá, na co je chuť, nebo co je třeba spotřebovat

Dáme vařit vodu a dochutíme solí (já přidala trochu podravky). Přisypeme polentu a vaříme na mírném ohni do zhoustnutí asi 3 minuty (než se polenta začne odlepovat od hrnce) a nastrouháme trochu sýra. Těsto dáme na plech s pečícím papírem (Tenhle postup se mi zcela neosvědčil. Příště ji zkusím dát na plech vymazaný kapkou oleje - lehce se to přilepilo k papíru). Je třeba těsto trochu vyválet, na což se ideálně hodil rozstřihnutý mikrotenový pytlík. Přes něj jsem těsto rozplácala obyčejným prkýnkem. Takto připravenou placku dáme na 15 min do trouby na 180 °C (příště bych dala určitě na víc, nebo placku udělala tenčí - měla jsem ji na 0,5cm). Poté poklademe pizzu dle libosti.. Doma mi po otevření lednice spočinul zrak na rajčatech a light mozarelle. Příště bych tam dala asi méně "tekoucí" náplň. Polenta se rozmočí mnohem snadněji. (Napadá mě potřít zakysanou smetanou s česnekem, poklást špenátem a navrch sýr. Mmmm)

Dáme dopéct do trouby na dalších 15 minut.
Pizza byla chuťově výborná a jistě si ji někdy zopáknu!

Z pavích per

 Dostala jsem od kamarádky krásná paví pera. Zbožňuji paví pera! Stejně tak i další peří, pírka a peříčka všemožné létající havěti (Vlastně i nelétající. Pštrosem bych také nepohrdla). Občas, když jdu po ulici v Praze a vidím pírko, se musím držet, abych ho nezvedla a nepřinesla to kouzlo přírody domů. Jsem peřím úplně fascinovaná.

Ale zpět k těm pavím. Vzhledem k tomu, že nejsou moc nositelná a využití je tak akorát jako dekorace (alá lapač prachu) nebo divadelní kostým, tak jsem přemýšlela, co s nimi. Nakonec jsem se rozhodla 2 obětovat na náušnice.

Prvním krokem je ostřihnout pero do nositelného tvaru. Tady záleží na fantazii a velikosti hotového  výrobku. Dalším krokem je připevnit k náušnici nějakým způsobem očko na zavěšení. Tady jsem dost tápala. Jsem srab a mám dojem, že vždy vše spadne, utrhne se nebo vypadne. Jsem schopná danou věc oblepit kolem dokola lepenkou, nebo zalít do lepidla. Snažila jsem se přijít na co nejspolehlivější způsob upevnění a nakonec to vyhrál drátek.

 Drží to dokonale. Jsem si jistá, že až přijde v prosinci ten konec světa, tak za následujících 1000 let najde mimozemská civilizace při průzkumech Země kus brka a na něm bude velmi..ale opravdu velmi pevně držet drátové očko. Menším problémem je, že smotaný drátek nevypadá úplně nejlépe. Takže to chtělo nějakým způsobem zamaskovat. Jako spásná myšlenka mě napadla barva na sklo.

 Takže na fólii (já to dělala na kusu lepenky nalepené na kartonu) uděláme kapku barvy na sklo, do které položíme nevzhledně smotaný kus drátku.

 

Navrch dáme kapku barvy, zatížíme a necháme zaschnout.

 

 Protože barva vždy "klesne", musíme postup opakovat několikrát (asi 5x-6x), aby v konečném výsledku byla barva "vypoulená" a tvořila korálek. Vždy mezi vrstvou je důležité nechat barvu zcela uschnout. Pokud se barva rozteče do stran víc, než je třeba, dá se pak jednoduše ustřihnout nůžkami.

 Hotovo!

Edit: Ještě mě napadlo využít průhlednosti barvy a jít na to trochu velkolepěji. Zkusila jsem tedy ještě variantu s korálky. Ve spojením s pavím perem a jeho vystřiženém tvaru se mi výsledek nakonec vůbec nelíbil. Avšak považuji to za dobrou inspiraci na příště...třeba. Takové korálkování bez práce.

Jak na gatě...

Koupila jsem si krásnou látku. Stála mě 19Kč za metr (Vykoupila jsem ostatním před nosem zbývající 3metry, které tam měli, což bylo na koupi asi to nejradostnější :) ). Je to pevná látka s přídavkem elastanu (jakože pruží). Barva zelenkavá. Ideální na kalhoty. Tak jsem se jala hledat nějaký střih, který by ji vyvýšil na kalhotový skvost. Nakonec jsem našla! Kalhoty tak jednoduché, že je zvládne každý. Bez výmluv, vážně každý! Rozhodla jsem se tedy udělat detailní návod, aby každý zjistil, že to není taková věda, jako to vypadá. Snažila jsem se to napsat tak, aby tomu porozuměl i člověk, šitím nikdy nepolíben.
Střih je z Burdy - únor 2006, model 106.

Takže jdeme na to!

Látku si klasicky přeložíme lícem k líci a vystřihneme přední díl i zadní díl kalhot.Vzhledem k tomu, že je látka elastická tak stříháme tak, aby se vytahovala vodorovně (pokud by byla elastická "do délky", tak nejen, že se kalhoty budou hůř oblékat, ale navíc by se mohly nepatřičně vytahovat do délky).

Položíme zadní díl kalhot (to je na fotce ten spodní) rubem na zem a lícem na něj položíme přední díl kalhot (zní to složitě, ale prostě k sobě dáte ty barevnější strany látky a ty "špičky" na látkách musí být na stejné straně). Sešijeme oba díly na boku (tedy strana bez špiček).

 Teď sešijeme druhou stranu každé nohavice. Logicky pouze tam, kam začínají špičky- jinak řečeno sešijeme jen to rovné

 Teď je třeba vzít do ruky žehličku a rozžehlit všechny švy (Měli byste mít 4. Pokud jich máte víc, nebo míň, je někde chyba:))) Tzn. ty přídavky dát od sebe a přejet žehličkou.

 Rozžehlené záševky poté začistíme entlovacím stehem (ten klikatý). Na fotce je vidět začištění jen na začátku (nebyla jsem si jistá, zda mám dostatek nitě. Kdyby přišlo na nejhorší, tak entlovat se dá i jinou barvou nitě- nebude vidět), ale je třeba to udělat po celé délce.

A teď přichází ta pravá finta FŇ! Jednu z nohavic obrátíme naruby (jakože do lícu). Druhou necháme tak, jak je.

Nohavici, která je obrácená vsuneme do té neobrácené.

 Přišijeme k sobě tyto 2 nohavice v "oblouku", který vznikl. To je vlastně sed. Od švů nohavice vpravo půjde o sed, který bude vepředu kalhot a od švů vlevo jde šev, který bude vzadu na kalhotách (na zadku).

 Ta dá! Máme základ kalhot, tedy dvou-nohavicového kusu oděvu. U mnohých kalhot se teď přišije jen pásek z látky (vlastně jde více méně o nižší sedlo) a zip na bok a je hotovo. Se sedlem to není o moc složitější. Takže jdeme na sedlo.

 Vystřihneme si 4x přední i zadní sedlo kalhot podle střihu. Tedy 2x z přeložené látky, jako na začátku

 Vlevo jsou zadní sedla (vždy 2 kusy látky na sobě) a vpravo přední.Takto sedla přišijeme  na levé straně dohromady. Jsou tam vidět špendlíky, jak na to.

 Sešitá sedla rozložíme (vzniknou tak 4 pruhy látky, skládající se vždy ze 2 částí) a přišijeme k sobě lícem k líci zadní i přední sedla na levém boku.Opět je to vlevo vidět se špendlíky ještě.

 Tím nám vzniknou 2 pásy. U obou jsou vždy na levé straně přišitá 2 sedla přední (vedle sebe) a hned k nim 2 sedla zadní. Z jednoho pásu bude sedlo uvnitř kalhot a na druhém sedlo z vnějšku. K sobě budou přišitá horní hranou (tedy tou kratší). Opět nezapomeneme rozžehlit přídavky, tentokrát je však nezačišťujeme.

 Začneme s vnějším sedlem.Přišijeme ho (delší) spodní hranou k lemu kalhot

Na levé straně kalhot zůstává sedlo nesešité. Do něj se vsází zip.Zip by se měl vsadit i do levé nohavice (cca 10cm od jejího horního konce), které od začátku necháváme nesešité. Pokud na to zapomeneme a nohavici sešijeme až nahoru (jako je v tomto postupu), není problém oněch 10 cm pak normálně vypárat a zip vsadit. Přídavek švu, který je mezi kalhotami a sedlem sežehlíme směrem nahoru (což je vidět až na další fotce).

 Na levý bok se poté vsazuje zip. K tomu je třeba přídavky na něj sežehlit, což je vidět na tomto obrázku. Švy začistíme entlovacím stehem.

 Přišpendlíme zip a přišijeme ho strojem. Kdo si netroufne, tak není problém ho všít ručně.

Teď k hornímu konci vnějšího sedla přišijeme tou kratší stranou sedlo, které bude uvnitř kalhot.

Takhle by to mělo vypadat. Vnitřní sedlo se obrátí dovnitř kalhot, přídavky u zipu se přišijí na tkanici zipu (ten pruh látky, na kterém je zip). Spodní lem sedla (ten delší) pak podhrneme asi o 1cm a ručně přišijeme ke kalhotám.

Tady je pohled "do kalhot" směrem k jejich zadní části. Pak už jen stačí začistit konce nohavic, založit je dle potřeby, zažehlit a stejně jako sedlo ručně přichytit.

Pár poznámek ke konci:

- Já  nakonec zip odebrala a šila kalhoty bez něj, což si díky tomu, že je látka elastická, mohu dovolit (Pokud látka není elastická, fakt to nejde. Do kalhot se nedostanete) Původně tam měl být, ale po všití jsem zjistila, že je rozbitý a rozjíždí se, tak jsem se na něj vykašlala. Až se kalhoty vytahají ( za týden, nebo 3 roky- uvidíme, jak je látka kvalitní) stačí buď našít poutka a nosit s páskem, nebo pak vypárat bok kalhot a zip dodatečně vsadit

- Kalhoty jsou do pasu, respektive k pupíku, takže naprosto ideální výška. Nikde nic neleze
.
- Střih je výborný, určitě ho nechávám. Původně ale měl na mě dost široké nohavice, viz následující 2 fotky, takže jsem je zúžila. Od spodku nohavic o 6cm. Zúžení musí plynule přecházet do ztracena. Pokud tomu tak není, udělá se na kalhotech nevzhledný fald.

 

 Nakonec to zabralo asi den práce.

Poklady od prabáby

 Jakmile jsem se v rodině zmínila, že se snažím naučit šít, vyvolalo to všeobecný rozruch. Začaly si mě k sobě zvát pratetičky (u obou jsem byla poprvé v životě doma) a babičky s tím, že mi předají všemožné zbytečné nezbytnosti k šití a výrobě oděvů. Je všeobecně známé, že generace našich maminek i babiček, vzhledem k nedostatku zboží na trhu, radši doma sedly a šily. Za ta léta se jim nahromadily plné krabice látek, knoflíků, nití, zipů...úplné poklady!

Rozhodla jsem se tedy ukázat, co by se vám možná podařilo vyhrabat na půdě u babičky (případně to od ní vydyndat). O látkách se zmiňovat nebudu, to je kapitola sama pro sebe. Tam se najde tolik šíleností, až běda. Od tmavě modré látky s bílými houpacími koníky až ke světle fialové látce se strukturou rybích šupin. Prý měla být na šaty, ale nějak si ji nedovedu představit jinak, než na kostým mořské panny, nebo nemocného kapra.

U všech těch dam v nejlepších letech se nacházely spousty pečlivě zašitých pytlíčků plných barevně laděných knoflíků. Mám teď doma 3 krabice od bot snad se všemi barvami knoflíků. Škoda, že nejsem fanda infantilních sukní, svršků a broží pošitých knoflíky. Zatím nevím, co s nimi..ale uplatnění (některé z nich) určitě najdou.

Kapitola sama o  sobě jsou různé čučoretky v podobě starých malých patentek z KOH-I-NOORU, přezek k páskům a neidentifikovatelným předmětům (U motýlů jsem dosud nepřišla oč jde a ty koule jsou očividně korálky)

Ve velkém taky každá měla různé krajky, krajkové porty a sem tam nějakou krajkovou látku.

 Které jsou namotané na všemožných kartičkách vzbuzujících úsměv. Že by i tenkrát existoval šmakoun?

Sem tam se objeví něco, co jsem v dnešní době v galanterii ani neviděla. Jde o proužek látky, na který jsou našité korálky, nebo jiná zdobící aplikace. Proužek se strčí například za výstřih, nebo k lemu sukně tak, aby koukaly jen korálky a přišije se.

Podobný zdobící efekt mají i různé "zakroucence", kterými se ale zdobí naopak svrchní část oblečení. Prostě a jednoduše se to přišije. Zrovna tenhle je z kovových nitek. Zajímalo by mě, jestli zrezne.

 Ze starších pokladů se v krajkách našel sem tam i nějaký ten límeček na střapcové zavazování.

 A samozřejmě nějaké ty jehly (Spousta jehel. Což se mně, chronickému ztráčeči jehel a špendlíků hodí). Zrovna tyhle jsou "made in Czechoslovakia" a mají pozlacené hlavičky.

 Jeden z nejlepších pokladů je kniha z roku 1969. Je to kniha určená jak pro střední školy, tak i pro samouky.

 Jsou v ní detailně popsané střihy a jejich konstrukce, tedy výroba. Holt stará doba se nezapře. Vše dokonale sedlo a padlo, kde mělo.

 Jsou tu i konstrukce různých druhů halenek.

 Stejně jako se zde dají najít praktické rady pro začátečníky- na téhle stránce o tom, jak zakončovat látku..

 A najde se  na několika stránkách i zdobení oděvů (to vyšívání korálky vespod  stránky jistě někdy využiji)

 A nakonec něco rozkošného. Krabička s bavlnkami a koťátky :)