Šance ředkvičkám

Vážně nemám ráda ředkvičky. Pominu-li, že jsou růžové (už jen to jim strhává body), dost často pálí. To už jsou 2 body dolů. Ale přece jen občas si řeknu, že bych jim zas mohla dát šanci. Stejně jako teď. Při listování kuchařkou od Dity P. (taková ta, jak byla šéfredaktora Apetitu), kterou jsem dostala od jedné zbožňované osoby, jsem narazila právě na ředkvičkovou pomazánku a trochu si ji pozměnila.

- svazek ředkviček nakrájený na plátky
- 1 cottage sýr
- nastrouhaný sýr gouda dle chuti
- půl vaničkového tvarohu
-svazeček pažitky
- sůl
- 2 lžičky hořčice (sice to není nic super zdravého, ale pro mě má v pomazánkách nezastupitelné místo)

Na to, že šlo o ředkvičky, to bylo vážně dobré.

Natiskni si sušenku

 Předem upozorňuji, že fotky jsou kvality nevalné. Vzhledem k pozdní hodině kdy byly pořizovány a docházející baterce fotoaparátu...no je to prostě znát.

Tuhle jsem šla s kamarádkou nakupovat. Dostaly jsme se až do části obchodu s domácími potřebami (což je pro mě takový malý zábavní park). Mezi tím vším tam ležela malá nenápadná krabička. Koukám na ni a ejhle..jsou to razítka na sušenky! Tak to jsem samozřejmě musela mít. Bez diskuse.
Princip je jednoduchý, ostatně jako u většiny razítek. Balení obsahuje platíčko s písmenky ( které si však člověk musí nejdříve pečlivě vystříhat ) a dále červenou drážku, do které se ty malé bílé sviňky, které neustále padají a ztrácejí se, zasouvají.
Protože od každého písmenka jsou 2-3 zástupci, do toho číslice a i otazník, vykřičník a další interpunkční znaménka, vznikne z toho pak celkem slušná plastová změť. Pokud člověk hodlá na sušenky tisknout stejný motiv (například velmi oduševnělé "LOVE" apod.) tak to není problém. Ten nastává až v okamžiku, kdy na každé sušence potřebujete vyrazit něco jiného.
K tomu je nejlepší vzít obyčejnou A4, na kterou si předepíšete písmena a číslice a plastové ťuflíky pečlivě roztřídíte.

 Jediný zádrhel pak nastává v receptu na těsto. Snažila jsem se vypátrat nějaký, kde by se sušenky vykrajovaly a nešlo o pouhé kydání lžiček těsta na plech. Receptů jsem našla hned několik a rozhodla se zkusit jeden, ale s menšími obměnami.
Namísto bílé mouky jsem použila celozrnnou, ubrala cukru a původní Heru (protože Hera není radost ani pečení, ale svinstvo) máslem. To všechno (především asi kvůli tomu máslu) způsobilo, že sušenky byly super křehké. Těsto se při práci nechutně drolilo a ke konci z něj už ani nešlo válet. Takže na příště budu muset najít nějaký mnohem lepší. Osvědčeným by mohl recept na linecká kolečka (i když tam zase ta chuť není bez domácí rybízové marmelády nijak valná).  Navíc těsto nesmí příště být s kypřícím práškem, neb písmenka pak trochu mizí. I přes všechny problémy to nakonec ze sušenek šlo kupodivu dobře přečíst!

Každopádně tiskátko prozatím do plastu rozhodně nepoletí....

Krajka podruhé (aneb z tílka na tričko)

 Krajková dečka po babičce - tím to všechno začalo. Jistě se najde nějaký staromilec, který by si začal rvát vlasy z hlavy "Jak jen můžu takovou krásnou, ručně háčkovanou dečku rozstříhat". Ale vzhledem k tomu, že si své budoucí bydlení nepředstavuji plné deček a vyšívaných ubrusů, sošek sloníků a skřítků v pozadí s broušenými vázami, tak s klidným svědomím můžu říct, že můžu! Ona by ta dečka jinak při úklidu stejně skončila v propadlišti skládky.

Zároveň to schytalo i mé tílko. Svá nejlepší léta si odsloužilo a pro svou nedostatečnou délku bych ho nejraději vyřadila. Ale dostalo druhou šanci! Jen je jeho osud předurčený k zastrkávání do sukní.

 K vytvoření je třeba:

- háčkovaná dečka

- nůžky

- tílko

- nit a jehla

 

Dečku je třeba rozstřihnout na 2 poloviny (budou-li stejně velké, je to bod +)

 

Našpendlit obě poloviny k rubu tílka. (Začínáme zásadně prostředkem půlkruhu krajky a to na ramenním švu. Jinak bude každý rukáv jinde začínat a končit.)

Špendlíkem se snažíme propíchnout krajku a ne vzduchoprázdno.

 

To samé platí i u šití. Je třeba se jehlou strefovat do háčkované krajky, aby to opravdu drželo. Pokud chce někdo "luxusnější" kousek, je možné to z rubu začistit třeba sametovou páskou, kterou na inkriminované místo našijeme. Pro mé účely je to však zbytečné.

 

A přerod je dokonán.

Vzhledm k tomu, že dečky tvoří kolo, tak půlkruh jakožto rukáv vytvoří poměrně nařasený kus látky v oblasti ramen. Proto je konečný výtvor určen k použití s úzkým spodkem. Přidávám v kombinaci s mým dnešním (v tuto hodinu již včerejším) úlovkem - sukní v mentolové (zdání klame, vážně je mentolová a ne zelená) barvě z FaF.

Pistachio

V jednoduchosti je krása. Objevila jsem v jednom z čísel Burd (bohužel jsem už časopis vrátila a nenapsala si číslo ani ročník, ale budu hledat dál) naprosto primitivní šaty. Skládaly se jen ze 2 dílů a byly vypasované několika málo záševky. Dlouho jsem na ně nemohla sehnat látku a střih se mi tu doma válel v šuplíku. Až jednou.......jsem objevila ve Flex-texu naprosto perfektní látku!
Barva: pistáciová (poněkud tmavší, než na fotkách)
Tuhost:splývavá pevnější látka
Materiál:100% umělotina s přídavkem elastanu.

Už nic nebránilo tomu dát se do práce.

Ve výsledku mi šaty přišly trochu nudné a chtěly něčím ozvláštnit. Díky složení látky jsem nakonec zvolila postup opalování nad svíčkou, což mělo utvořit konečný vzhled abstrakního kvítku. (Příkladů jsou na internetu mraky, ale kdyby jen přece někdo nevěděl, oč jde, tak návod je například zde ). Vystříhala jsem kolečka různých průměrů, opálila je nad svíčkou a přišila nití tak, aby tvořila hvězdičku.

Verze slavnostní se saténovou mašlí k černým lodičkám.

Milka

Naše rodina má za sebou další jubileum, které si zasloužilo dort. Byla to rychlá akce a původně se ani dělat neměl. Spíš to měl být ryze symbolický výtvor (jakože ať je do čeho zakrojit a zajuchat).
Přiznám se, že když mi řeknou, že má jít jen o něco malého, co stejně nikdo vzhledem k dezertům v ceně menu jíst nebude, tak se s tím tolik nepiplám.

 Představa tak jasná nebyla a formovala se během procesu pečení. Nakonec došlo kompromisem k výběru lila/fialové barvy (šlo o osmdesátiny jedné dámy) s krajkovým vzorem (do kterého jsem se u dortů prostě zbláznila) a klasikou - růžemi. Dle představ celkem i vyšel (i když růže zabraly více času, než měly..půlhodina na jednu je opravdu dost) a já byla spokojená.(no není to sice výtvor snů, ale vzhledem k časové tísni nevypadal nejhůř).

Měla jsem z toho takovou radost a potutleně se umívala, že se nic nepokazilo a dort se blíží představám. Ovšem jen do doby, než přišel domů tatínek. Vlítl do kuchyně a řekl svou obvyklou frázi "Hezkej". A pak dodal onu osudnou větu : "To je jak dort  pro Milku!".
Od té doby v tom dortu vidím prostě krávu Milku! Propadl se zcela v mých očích na samé dno a jsem z toho otrávená. Ty barvy se prostě shodují!

Nakonec se dort všem líbil a HLAVNĚ chutnal (přidávaly si ho děti a ty v tomhle nikdy nelžou)...Ale ta Milka...ta mi pořád zní v hlavě...