Sladké mámení

Našla jsem recept na nechutně dobrý koláč z ostružin! Celkově jsem ujetá na koláče a moučníky s tvarohem. Tenhle měl 2 plus k tomu.
+ byl s ostružinami, kterých zrovna byla plná zahrada
+ byl s kakaovým těstem

Recept jsem našla na labužníkovi a trochu si ho poupravila. Peču většinou na velký plech, takže 2 tvarohy jako náplň by se vcucly do těsta a zmizely (a rozhodně by to nevypadalo jako na původním obrázku). Logicky by člověk řekl, že pokud v receptu jsou ony 2 tvarohy, je třeba celou dávku zdvojnásobit - jakože pro velký plech. 4 hrnky mouky jsou ale zase sakra moc a tak jsou používala menší hrnek a plnila ze 3/4.  Stejně toho těsta bylo moc a ke konci pečení jsem tančila před troubou, ať ta nebohá buchta spadne, nebo vyteče na novou (tím myšleno relativně stále čistou) troubu. Udrželo se to!

Takže recept byl:

 

těsto:

1 malý hrnek cukru krystalu

3 vejce

3 malé hrnky hladké mouky

1 prášek do pečiva

2 lžíce kakaa

2 malé hrnky mléka

3/4 malého hrnku oleje

 

náplň:

4 tvarohy

3 vejce

1 hrnek cukru moučky (nebo podle chuti)

1 malý hrnek mléka

půl vanilkového pudinku

spousta, spousta ostružin

Ingredience na těsto smíchat dohromady. Kakaem jsem dobarvovala až zbylou půlku těsta. Na vymazaný a vysypaný plech nalijeme půlku těsta a dáme do trouby na 180°C a necháme cca 10 minut zapéct. Vyndáme z trouby a nalijeme nahoru tvarohovou náplň. Tu připravíme našleháním vajíček s cukrem a přidáním dalších ingrediencí. Na tvarohovou vrstvu nasypeme většinu ovoce a přelijeme ho obarveným zbytkem těsta. Poházíme pár ostružinami, aby bylo vůbec vědět, z čeho koláč je. Pečeme dál dozlatova.

A pak taky jeden lehký dezertík, který měl nakonec překvapivý úspěch.
Ostružiny naházet do mixéru a plnit do sklenic na střídačku:

- piškoty
-ostružiny
-náplň ze smíchaného velkého jogurtu a tvarohu dochuceného cukrem

Jak na podsedák

Po dlouhé době přicházím s novým příspěvkem. Mé předsevzetí, že o prázdninách to bude díky volnu od školy jeden příspěvek za druhým, bere za své. Tentokrát mě v posledních 14 dnech postihlo stěhování.

Naposledy jsem se stěhovala ve 4 letech. Vlastně nestěhovala. Tenkrát to bylo bez práce. Pamatuju si, že jsem přišla už do vybaveného bytu a v šuplíku jsem měla schované omalovánky. Myslím, že obraz vodníka s velkými červenými tvářemi asi nikdy nezapomenu. Od té doby bláhově žiju v domnění, že stěhování je vlastně velká zábava. Jsem člověk tzv. organizátorský, tudíž představa, jak se nejen přehrabuji ve starých vzpomínkách, ale dokonce můžu vše pečlivě rovnat do popsaných krabic a zalepovat je prostě něco, co bych nejradši i zároveň oslavila.
Po tomto zážitku mě však nadšení lehce přešlo. Je pravda, že nás dost tlačil čas, takže místo pečlivě popsaných krabic se vše (tím myslím opravdu vše- od oblečení, přes dopisní sponky, po kuchyňské potřeby) házelo rychle do pytlů, nebo krabic ráno vyprosených od zelinářů v ulici. Bylo totiž nutné opustit plně vybavený byt včetně nářadí a asi milionu hřebíků a dalších kutilských serepetiček (V případě nouze jsem se aspoň uklidnila, že můžeme otevřít železářství.) do 1 týdne!
Že se to nedá jsme zjistili posléze. A tak s vypětím všech sil po 14 dnech stěhování je vše přesunuto, zachráněno nebo rozdáno.


A tak jsem si musela něčím udělat radost. Ušila jsem si podsedák na svou novou židli.
Dlouho jsem se snažila sehnat hezký podsedák, ale marně. Když byl levný, byl vypelichaný a vzor by neocenila ani moje babička (nic ve zlém). Když už vypadal k světu, stál od 250Kč výš. A já jsem chudý student.

Takže jsem vyhrabala doma zbytky látek, bílý tkaloun, zip a v sekáči koupila za 30Kč podsedák. Tak akorát vysoký, tak akorát široký, na jednom místě lehce propálený.

 Postup je pak velmi jednoduchý a zabere asi půlhoďku. Podsedák položíme na obě látky a vystřihneme tvar s přídavky 2 cm.

 

Na jednom kraji zažehlíme 2cm přídavek kvůli zipu.

Dáme obě látky lícem k sobě a sešpendlíme kraje. Z vnitřku vložíme tkaloun přeložený na půl, zarovnáme jeho ohyb s koncem látky a přišpendlíme. Délka tkalounu je individuální podle toho, jak velkou mašličku pak chceme. Já přeložila cca půlmetr tkalounu na každou stranu. 

 

Rozměříme si celou stranu kvůli zipu a sešijeme cca 10cm z každé strany  (záleží na délce zipu) i s vloženými tkalouny. Veprostřed vznikne díra na zip viz obrázek.

 

Do vzniklého otvoru všijeme zip. Ideálně vedeme steh od jednoho konce látky až k druhému.

Zip z rubu. Jestli to chceme opravdu extra pečlivě, nebo máme hodně třepící látku hodí se začistit okraje. Já nezačisťovala- látka se moc netřepila.

Pak důležitý krok! OTEVŘÍT ZIP! Položit opět látku lícem k líci a sešít zbývající 3 strany. Po sešití začistíme okraje a dírou v zipu (kterým jsme po tom velkém upozornění psaném Caps Lockem nechali otevřený) látku obrátíte naruby.

Vložíme koupený podsedák a dáme na židli

Dortománie

 

 

Už jsem propadla do fáze, kdy nevím jaký dort chci zkusit radši upéct na oslavu a tak upeču oba dva. KONEČNĚ měla má milovaná teta své polokulaté narozeniny a tak jsme mohli zrealizovat dlouholetý plán upéci jí medvídka "me to you". Jenže taky jsem nutně potřebovala vyzkoušet extra čokoládový dort z kuchařky Dity Pecháčkové.

 

Medvídek dopadl nad očekávání. Celkově je upečený z korpusů z 21 vajec. Spodek těla je upečený z 2x střední hrnec piškotu a hlava 1x malý hrnec. Dále k vyříznutí paciček a výrobě punčoviny (směs krému, drobků piškotu a marmelády) na ouška a přední nohy bylo třeba upéct menší pekáček korpusu. Záplaty a čumáček jsou z koupeného fondánu. Objevila jsem v cukrářských potřebách malý bloček fondánu na tvarování za 50Kč. Dokonale se z něj modeluje, bez problémů se barví a za tu cenu...kdo by se s nějakou tou hmotou dělal, že. Pak už jen stačilo udělat krém z kila másla a koupit speciální zdobičku na srst/trávu.

Dort trval asi jen den a kupodivu to nebylo tak složité, jak jsem čekala. Jediný problém byl, když jsem velmi nerozvážně pospíchala a korpusy smazala dřív, než dokonale vystydly. Poté, co jsem medvěda složila a dala tvar do lednice..se v lednici po chvíli celý zhroutil a spadl. Ale jak je vidět, vše se dá zachránit!

 

Druhý dort je čokoládovo - čokoládový. Korpus je výborný, vláčný, z podmáslí. Krém je z půl kila čokolády, másla a šlehačky. No ... nebyl špatný (vždyť je z čokolády, že jo), ale celá rodina se shodla na tom, že můj běžný čokoládový dort je lepší. Tak zas příště. Ostatně v pátek ho peču jako posvatební dort s motorkářským motivem.