Jahůdky

Pokračuji v ovocných příspěvcích!
Místo kytice růží jsem tentokrát dostala bedýnku jahod. No ještě není zcela jejich sezóna, takže nechutnají tak sladce jako ze zahrádky vyvoněné sluníčkem. Na druhou stranu pokud se z nich upeče koláč, tak chutnají skvěle!

Recept jsem zkoušela nový. Našla jsem ho v časopise Albert v kuchyni a trochu si ho surovinově modifikovala:

250ml vlažného mléka
trocha cukru
35g čerstvého  droždí
65 g cukru krupice
500g hladké mouky
špetka soli
1 vejce
115g oleje

Nejdříve se zadělá z prvních 3 surovin a trochu mouky kvásek a nechá se vzejít. Smíchají se všechny ostatní suroviny v míse a těsto se pořádně prohněte. Těsto se vymačká (vytahá) na plech na pečící papír a poklade ovocem. Vzhledem k tomu, že jahod jsem měla až až, nijak jsem jimi nešetřila. Plátky silné asi 1cm jsem hustě pokladla na těsto.

Na čerstvé jahody pak přišla jen drobenka. Tu dělám vždy z másla a od oka. Koláč se peče na 170°C asi hodinu.

S výsledkem jsem nadmíru spokojená!  Těsto je krásně vláčné a rozhodně stojí za archivaci! Původně byl recept na koláč borůvkový...a to se bude muset vyzkoušet!

 

Malinovka

 

Dlouho jsem sem nic nepřidala. Rodinné peripetie pokračují a pomalu gradují. A když se...kazí, tak se kazí!

Takže za tu celou dobu ne, že bych nic nedělala...ale...

 

- šila jsem si vrchní průsvitnou sukni a tak nelogicky ji sešila (Proč? Doteď nechápu, jak jsem to udělala.), že to budu muset celé vypárat a předělat

- šiju si tmavě zelené šaty, omylem jsem už sestřihla švy a přemýšlím, jak tam dosadit teď ten zip

- ušila jsem si šaty z lehké bavlněné látky a poté zjistila, že je pod nimi vidět nemravně mnoho (Nepřišla jsem na to, jak zjistit při nákupu látky, že model bude nenositelně průhledný. Proti světlu je průsvitná většina látek a na těle při světle v obchodě zas žádná. Jenže na slunci to pak vyjde vše najevo.)

 

To mě trochu od všeho odradilo. Až včera mě popadla strašná touha něco ušít a DODĚLAT TO! To znamená něco snadného a rychlého..žádná Burda..žádné překládání návodů z cizích jazyků.

Našla jsem krásnou látku malinové barvy (fotky barvu zkreslují) v mých železných zásobách látek.

 

 Látku jsem přeložila na čtvrtinu (sukně bude čtyřdílná). Střih jsem rýsovala velkým prknem. Není na něm nic těžkého. Kratší část je obvod pasu/4 a spodní dle toho, jak rozevlátá má sukně být. No já jsem byla tedy spíš limitována látkou.

Protože jsem měla náladu a spoustu nitě, tak jsem všechny švy pečlivě rozžehlila a začistila. Normálně by to takhle mělo vypadat. Ale většinou nemám náladu a entluji oba švy dohromady. Bez práce, bez námahy a s menší spotřebou nitě.

Jako podsádku jsem použila pruh zbývající látky. Abych ji nemusela začišťovat, tak jsem pruh ustřihla podél kraje látky. Takže zas o práci míň.

Nakonec to netrvalo tak dlouho. Nejdelší proces bylo ruční přišívání u okrajů. Celkový čas byly asi 2, 3 hodiny.

 

Zmenšení

 Po delší době zas přidávám příspěvek. Všechny špatnosti bohužel vygradovaly v úmrtí v rodině, takže se teď musím věnovat bohužel jiným věcem, než tvůrčí činnosti. Ale teď by se to mohlo zase všechno zlepšit, včetně toho proklatého počasí.

Občas se mi při nákupech stane, že se bezhlavě zamiluju do nějakého toho vršku, který je však o pár čísel větší. Buď mě zaujme materiál (většinou hedvábí), nebo jako v tomto případě - barva. Větší košile mentolové barvy asi za 40Kč. Rozhodla jsem se ji vzít a udělat pokus.

Jsem si jistá, že dát tu košili zmenšit švadleně, celou ji rozstříhá, zmenší průramky, udělá prsní záševky a zmenší zbylé díly. Košile by sice nejspíš dokonale padla na tělo, ale cena úprav by asi i 10x přerostla pořizovací cenu. Mohla bych si to udělat i sama, ale znamenalo by to najít nějaký střih, složitě to překreslovat a přešívat. 

Vzhledem k tomu, že mám v oblibě volnější věci, které si pak dotvaruji v pase páskem, tak jsem se rozhodla pro jednodušší postup. A hlavně rychlejší.

Chce to košili oblíbeného střihu. Je třeba dbát na to, že pokud větší košile není elastická, nesmí být elastická ani předloha. Ideální je svršek bez záševků a jiného tvarování postavy (což jak je vidět má zelená není- nařasení u prsou). Pokud takovou nevlastníte, tak je třeba počítat s tím, že se musí pár centimetrů po stranách přidat.

Košile na sebe tedy položíme a špendlíky našpendlíme nový tvar. Určitě doporučuji si pak košili nejdřív sestehovat a vyzkoušet. Sama jsem musela jednou upravovat, neb jsem rukávy moc zabrala u průramků (v podpaží) a košile tam ošklivě pnula.

Časově je to otázka asi hodiny, takže žádná tragédie. Pak se vše klasicky sešije na stroji, odstřihne se přebytečná látka a začistí entlovacím stehem.