Pouzdrovka

 

Pouzdrová sukně je jednou z nadčasových stálic skříně každé ženy. Sedí všem postavám, dá se nosit ke každému stylu a pokud má vyšší pas, vykouzlí nohy až do nebes. Trochu jsem se bála jí ušít. Přece jen je to ten typ oblečení, který by měl přesně sednout, nikde se nekrčit, nikde aby nic nepřebývalo, ani nechybělo.

Volba nakonec padla na sukni s vyšším pasem z lednového čísla burdy z roku 2009. Aby dobře sedla, skládá se horní díl sukně z 8 dílů. Na první pohled se to zdá složité, ale zdání klame.

 

Mimochodem, začala jsem si šít sukni světle zelenkavou (ze zbylé látky z kalhot). Po došití jsem zjistila (jakožto správný střelec, co se odmítá měřit a velikost střihu prostě tipne), že by to chtělo nějaké to kilo dolů, abych nepohoršovala okolí. Jenže chytrá horákyně to vyřeší chytře (jak jinak) a ušije si sukni o půl centimetru na každé straně širší a to z mnohem bláznivější látky (snad aby se přece jen někdo pohoršil...?). Našla jsem v krabici s látkami po mamince naprosto dokonalou tyrkysovou látku připomínající flanel. Na zimní období je to ta nejlepší volba.

 

 

Spodní díl sukně je z přední části, která má střed v přehybu látky (aby prostředkem sukně nešel šev) a zadní díl, který je rozpůlený kvůli vsazení zipu.  

 

U pouzdrové či jinak obtáhlé sukně je důležité pečlivě rozžehlovat všechny švy. Jinak dělají neplechu a různá vyboulení.

 

Protože látka byla tlustší, tak podsádku jsem vystřihla z jiné, mnohem tenčí látky. Přišitá je v ruce.

 

Sukně z rubu.

 

 Nakonec ušití trvá asi jen 2-3 hodiny. Není to nic náročného a sukně skvěle sedí i na nás, slovanské postavy.

 

Jaký pán, takový pes

 

Po delší době jsem tu s novým příspěvkem. Bohužel teď není času nazbyt. Samá škola, testy prezentace a na nic jiného nezbývá. Dostanu se jen k tomu, co je nezbytně nutné. Proto když se mi podařilo ztratit psí obleček (respektive já jsem v tom nevinně, to můj doprovod ho někde vytrousil cestou), byla jsem vlastně tak trochu ráda.

Oblečky pro naše čtyřnohé miláčky mají minimální výrobní náklady, ale prodávají se za nekřesťanské peníze. Jednoduchý psí obleček pro 6 kg psa stojí většinou 500 Kč. Už dlouho jsem se chystala zkusit nějaký sama ušít, ale najít střih není taková legrace.

 

Celé nedělní dopoledne jsem strávila překreslováním střihů a hlavně jejich zvětšováním. Většinou jsou střihy tisknutelné na A4, nebo v malé velikosti s uvedenými poměry. To znamená vyhrabat někde trojúhelník s ryskou a kalkulačku a nostalgicky si zavzpomínat na hodiny geometrie.

 

 

 

Po několika pokusech jsem vyeliminovala nejlepší střih ze stránek: http://www.colorfulcanary.com/2012/08/make-4-leg-dog-coat-diy-free-pattern.html
Jen jsem místo límce chtěla kapucu a upravila jsem si střih, aby měl nohavice pouze na přední nohy.

Protože jsem nechtěla v případě neúspěchu mrvit nějakou látku, tak jsem na to koupila mikinu v secondhandu za 20Kč. Krásně modrý fleece, elastický, takže jsem se mohla vyhnout jakémukoliv zapínání.

 Zadní díl mikiny padl na záda. Střed byl v přehybu látky, aby šlo o jednolitý kus.

 

Spodní díl oblečku se dal vystřihnout z předku mikiny. 

 Obleček byl jednoduchý, sestával se jen ze 2 dílů a 2 nohavic.

 Šití na psy je trochu složitější v případě, že modelka odmítá spolupracovat.

 Mikina byla malé velikosti, odhaduji tak Sko. Rukávy byly malé a velikostně se skoro přesně shodovaly s rukávy oblečku. Střih byl ale očividně udělaný na nějakého hubenějšího dlouhonohého psa, tudíž bylo nutné sestřihnout rapidně rukávy jak na délku, tak na šířku po rovné straně střihu. Tím pádem se musely i zabrat průramky. (Což se hodilo. Spodní díl střihu byl až moc dlouhý a bylo nutné ho zabrat asi o 4 cm na hrudi. Tím se mi automaticky zmenšily průramky a rukávy do nich zapadly.)

Nakonec jsem využila i kapucu. Jen jsem ji trochu zmenšila a přišila ke krku.

Nakonec se výtvor nad očekávání povedl. Střih rozhodně schovávám.