Pouzdrová sukně je jednou z nadčasových stálic skříně každé ženy. Sedí všem postavám, dá se nosit ke každému stylu a pokud má vyšší pas, vykouzlí nohy až do nebes. Trochu jsem se bála jí ušít. Přece jen je to ten typ oblečení, který by měl přesně sednout, nikde se nekrčit, nikde aby nic nepřebývalo, ani nechybělo.
Volba nakonec padla na sukni s vyšším pasem z lednového čísla burdy z roku 2009. Aby dobře sedla, skládá se horní díl sukně z 8 dílů. Na první pohled se to zdá složité, ale zdání klame.
Mimochodem, začala jsem si šít sukni světle zelenkavou (ze zbylé látky z kalhot). Po došití jsem zjistila (jakožto správný střelec, co se odmítá měřit a velikost střihu prostě tipne), že by to chtělo nějaké to kilo dolů, abych nepohoršovala okolí. Jenže chytrá horákyně to vyřeší chytře (jak jinak) a ušije si sukni o půl centimetru na každé straně širší a to z mnohem bláznivější látky (snad aby se přece jen někdo pohoršil...?). Našla jsem v krabici s látkami po mamince naprosto dokonalou tyrkysovou látku připomínající flanel. Na zimní období je to ta nejlepší volba.
Spodní díl sukně je z přední části, která má střed v přehybu látky (aby prostředkem sukně nešel šev) a zadní díl, který je rozpůlený kvůli vsazení zipu.
U pouzdrové či jinak obtáhlé sukně je důležité pečlivě rozžehlovat všechny švy. Jinak dělají neplechu a různá vyboulení.
Protože látka byla tlustší, tak podsádku jsem vystřihla z jiné, mnohem tenčí látky. Přišitá je v ruce.
Sukně z rubu.
Nakonec ušití trvá asi jen 2-3 hodiny. Není to nic náročného a sukně skvěle sedí i na nás, slovanské postavy.
Žádné komentáře:
Okomentovat