Torte cappucino

Hola hola, školá volá.... a už začala! Původní nedočkavost a natěšenost začíná pomalu, ale jistě opadat a vytrácí se v propadlišti plných přednáškových sálů. (Zajímaly by mě někdy myšlenkové pochody rozvrhářů, když napíší 400 studentů do učebny pro 150 lidí. Chápu, že postupem času to na těch 150 opadne, ale neměli by si zachovávat určitý druh naivity ke studentově prahnutí po informacích? Co když se letos studenti rozhodnou změnit se a chodit na všechny přednášky?). Rozvrh je děsivý, každodenní výuku jsem zažila naposledy...chm někdy na střední! 3 dny po sobě od ranní (noční!) sedmé hodiny jsou snad určitým druhem týrání a šikany.Na nic není teď čas, nic nestíhám a s těmi předměty asi dlouho nebudu. Všechny projekty budu muset pozastavit a jsem z toho nešťastná. Plánovala jsem se hecnout se a ušít si kabát.

No a dnešní den byl právě od sedmi. Což znamená vstávat o půl 5! Ptáčkové ještě chrní v hnízdě, všude je tma a byt plný spících lidí, že si člověk nemůže ani pořádně od plic zívnou a padající věci způsobené zaslepeným zrakem chytá ve tmě v letu. Stejně jako včera jsem i dnes opět zaspala (Můj mozek není schopný akceptovat ten čas. Pokud se prostě vzbudím v takhle nekřesťanskou hodinu, mozek to vyhodnotí jako omyl způsobený noční můrou a opět se vypíná.)
No a vzhledem k tomu vstávání a postupujícímu rozkladu organismu jsem musela udělat nějaký rychlý dort, který jsem slíbila mamince na oslavu kamarádčiných 45. Aspoň jsem si konečně vyzkoušela cappucinovou barvu dortu..a musim říct, že s bílou polevou mě okouzlila. Zdobení stále stejné- krajka vládne světem.
Dort zabral asi 6 hodin a došlou pouze k úpravě marcipánu. Marcipán je ze 400g mléka a 350g cukru, takže už se dá jíst a zdravý člověk z něj nepadá do cukrovkového kóma.