Krajka podruhé (aneb z tílka na tričko)

 Krajková dečka po babičce - tím to všechno začalo. Jistě se najde nějaký staromilec, který by si začal rvát vlasy z hlavy "Jak jen můžu takovou krásnou, ručně háčkovanou dečku rozstříhat". Ale vzhledem k tomu, že si své budoucí bydlení nepředstavuji plné deček a vyšívaných ubrusů, sošek sloníků a skřítků v pozadí s broušenými vázami, tak s klidným svědomím můžu říct, že můžu! Ona by ta dečka jinak při úklidu stejně skončila v propadlišti skládky.

Zároveň to schytalo i mé tílko. Svá nejlepší léta si odsloužilo a pro svou nedostatečnou délku bych ho nejraději vyřadila. Ale dostalo druhou šanci! Jen je jeho osud předurčený k zastrkávání do sukní.

 K vytvoření je třeba:

- háčkovaná dečka

- nůžky

- tílko

- nit a jehla

 

Dečku je třeba rozstřihnout na 2 poloviny (budou-li stejně velké, je to bod +)

 

Našpendlit obě poloviny k rubu tílka. (Začínáme zásadně prostředkem půlkruhu krajky a to na ramenním švu. Jinak bude každý rukáv jinde začínat a končit.)

Špendlíkem se snažíme propíchnout krajku a ne vzduchoprázdno.

 

To samé platí i u šití. Je třeba se jehlou strefovat do háčkované krajky, aby to opravdu drželo. Pokud chce někdo "luxusnější" kousek, je možné to z rubu začistit třeba sametovou páskou, kterou na inkriminované místo našijeme. Pro mé účely je to však zbytečné.

 

A přerod je dokonán.

Vzhledm k tomu, že dečky tvoří kolo, tak půlkruh jakožto rukáv vytvoří poměrně nařasený kus látky v oblasti ramen. Proto je konečný výtvor určen k použití s úzkým spodkem. Přidávám v kombinaci s mým dnešním (v tuto hodinu již včerejším) úlovkem - sukní v mentolové (zdání klame, vážně je mentolová a ne zelená) barvě z FaF.