Milka

Naše rodina má za sebou další jubileum, které si zasloužilo dort. Byla to rychlá akce a původně se ani dělat neměl. Spíš to měl být ryze symbolický výtvor (jakože ať je do čeho zakrojit a zajuchat).
Přiznám se, že když mi řeknou, že má jít jen o něco malého, co stejně nikdo vzhledem k dezertům v ceně menu jíst nebude, tak se s tím tolik nepiplám.

 Představa tak jasná nebyla a formovala se během procesu pečení. Nakonec došlo kompromisem k výběru lila/fialové barvy (šlo o osmdesátiny jedné dámy) s krajkovým vzorem (do kterého jsem se u dortů prostě zbláznila) a klasikou - růžemi. Dle představ celkem i vyšel (i když růže zabraly více času, než měly..půlhodina na jednu je opravdu dost) a já byla spokojená.(no není to sice výtvor snů, ale vzhledem k časové tísni nevypadal nejhůř).

Měla jsem z toho takovou radost a potutleně se umívala, že se nic nepokazilo a dort se blíží představám. Ovšem jen do doby, než přišel domů tatínek. Vlítl do kuchyně a řekl svou obvyklou frázi "Hezkej". A pak dodal onu osudnou větu : "To je jak dort  pro Milku!".
Od té doby v tom dortu vidím prostě krávu Milku! Propadl se zcela v mých očích na samé dno a jsem z toho otrávená. Ty barvy se prostě shodují!

Nakonec se dort všem líbil a HLAVNĚ chutnal (přidávaly si ho děti a ty v tomhle nikdy nelžou)...Ale ta Milka...ta mi pořád zní v hlavě...