Jsem absolutně ujetá na zmrzlinu! V mrazáku mi nevydrží déle, než týden. Jím ji v zimě, létě, na jaře, na podzim i když jsem nemocná. (Jsem zastánce myšlenky, že zmrzlina léčí). Prostě jak jde o zmrzlinu, stává se ze mě prasátko, které je schopno dát si litr zmrzky místo oběda.
Na vodové mě moc neužije (teda pokud nejde o točenou), radši mám pořádnou poctivou smetanovku. Jenže té je v obchodech asi jako šafránu a když, tak cena je taková, jakoby z toho šafránu vážně byla. Většina ledových pochoutek má složení začínající smrtelnou kombinací "odstředěné mléko, rostlinný tuk,..." , což odmítám konzumovat.
Domácí zmrzlinu jsem tedy zkoušela tisíckrát. Z jogurtu, šlehané smetany i tvarohu. Výsledek byl ale vždy stejný - zamrzlá hmota konzistence ledu, na které jsem leda tak ohla lžičku. Vím, že v dnešní době existují stovky zmrzlinovačů. Jenže to je prostě další "krám" do kuchyně, která vážně není nafukovací. Až jednou.......
....jsem náhodou objevila tuto knihu. Zlatá kniha Marry Berryové! Knížka je to úžasná, plná fotografií a originálních receptů, při jejímž prohlížení u mě startuje Pavlovův reflex. No a přesně vzadu je sekce plná zmrzlinových dortů a výroby zmrzlin. Takže to se muselo samozřejmě zkusit. Vsadila jsem na klasiku a jako první šla do vanilkové zmrzliny.
Recept je:
4 bílky
4 žloutky
300ml smetany ke šlehání
120g vanilkového cukru
Žloutky se vyšlehají do pěny. Bílky se vyšlehají do sněhu. Když je sníh skoro hotový, zašlehá se do něj cukr. Vyšlehá se smetana. Vše se opatrně smíchá dohromady, dá do nádoby a přes noc do mrazáku.
Z téhle dávky mi vyšlo množství na 1,5l. Dávala jsem to rovnou do krabičky od zmrzliny, kterých v naší domácnosti rozhodně není nouze. Do zbytku hmoty jsem ještě přistrouhala hořkou čokoládu, aby byla trochu změna. Zmrzlina vážně překvapila, je jako koupená! Dá se krásně kopečkovat, žádná tuhá hmota, chuťově na jedničku. No a teď zkusit další.
Žádné komentáře:
Okomentovat